čtvrtek 23. února 2017

Třetího ve tři

♡ 3.6.2016 v 15h ♡


Naše "oui" na radnici v bývalém rybářském městečku Sanary sur Mer, kde se narodil Provensálec.
Šplouchání vln, vítr ve vlasech a šampaňské na pravé provensálské bárce pointu.
Aperitiv u bazénu a večeře novomanželů na terase kamenného domku, ztraceného uprostřed bandolských vinic.
Za domem záhon levandule, nad hlavou azuro a zpívající cikády...

Co více si přát pro nejkrásnější den 

V krizové situaci přichází nejbáječnější nápady :-) Aneb když při hledání toho pravého místa na poslední chvíli, a zjištění že vše je dlouhé měsíce až dva roky dopředu zarezervováno, objevím perlu ♡ Kamenný domeček, ztracený v borovém háji, ke kterému vede klikatá stezka přes bandolské vinice. Provence jak má být ♡
Nemohla jsem si pomoc, bez pudrově růžové by to na naší svatbě nešlo :-)
"Rejža" Kiko točí jak o život! Pro nás na památku a do telky. Bez bláznivých nápadů a umu přeorganizovat v mžiku natáčení celého štábu ČT Ostrava (Martičko, díky za ně!!), bychom neměli krásnou vzpomínku a nestřihli si úplně první svatbu v pořadu Babylon k jubilejnímu 450. vysílání :-) A bez veselky v české telce, bych krásné Otovy fotky nechala v soukromém archívu ;-)    
Sehnat květy podle mého gusta, nejenom na kytici ale i do vlasů, do klopy, na svatební stůl a loď, byla pěkná fuška. Pudrové pryskyřníky jsem sice musela oželet, ale nádherné pivoňky, historické odrůdy růží a lisianthus mi to stokrát vynahradily. Pár snítek olivových ratolestí nemohlo nikde chybět kvůli symbolice pro kterou jsme je vybrali.
Provensálec čeká u plážového baru ...

... až mě poprvé uvidí ve svatebních
Dojatí k slzám jsme oba ♡ Kdo si 16 let počká, ten se dočká :-D


Moja, báječnější svědkyni jsem si nemohla vybrat ♡



V Provence se pro štěstí nehází rýže ani papírové konfeti, ale voňavá levandule :-)
Naše provensálská bárka kotví před radnicí a ...

... prezident Asociace historických provensáských lodí, Christian Benet, nás vyhlíží a od rána sleduje počasí bo na moři fičí mistrál

Za mnou na stěžni bárku hlídá Aiolos, řecký bůh vládce větrů. Pohladit ho na širém moři přináší stěstí a to jsme si nemohli nechat ujít. Ikdyž houpajíc se ve vlnách to znamená pustit jedinou volnou ruku a následně výskajíc chytat balanc :-D  

Protože to vypadalo, že nevěsta půjde k oltáři v džínách a pruhovaném tričku, tak si k námořnímu outfitu zajistila bárku ;-) Svatební šaty nakonec dorazily den před svatbou a vyjet si po obřadu na moře, byl ten nejlepší nápad ♡ 

Na štěstí!


Jenom našinci věděli jaké české překvápko čeká Provensálce po příjezdu na hostinu :-) 

Aperitiv u bazénu, pro některé i v bazénu :-) Holt po noční šichtě strávené v kuchyni a pletením květinových girland byl bazén v mezičase vítaná vzpruha



Katarina a Marta ♡ Nejbáječnější kočky bez kterých by naše veselka nebyla tak kouzelná ♡ 1000 merci ♡
Zatímco hosté se vesele radují u bazénu, Anýzovka úřaduje na terase bo večeře novomanželů se blíží. Aneb botky dolů, rondon nahoru a jde se na to! Ale o tom až příště ;-)
Svatební výzdoba a květinová deko "urob si sama, Anýzovko!" Tak jo :-) A ve finále musím neskromně říct, že to bylo ještě krásnější než jsem si to představovala ;-)  
Tyhle krásné jmenovky, menu a také svatební oznámení nám doslova po nocích zlatou kaligrafií ručně vykouzlila Renáta Gebauerová ♡  Naši krásu můžete vidět zde a celou její tvorbu pod značkou Renule tady.
Archívní vínka jsme s Provensálcem vybrali z našeho sklípku ve Verdonských horách a opatrně převáželi serpentýnami 200 kilometrů 
Co jsme servírovali na svatební tabuli? Nechte se překvapit u Renáty na blogu ;-)
Večer zdaleka není u konce jak by se mohlo zdát. To jen mezi několika chody promítáme střípky z našich česko-francouzských životů :-) Atmoška za svitu svíček a teplé letní noci byla venku kouzelná ♡

Za poslední rok jsme zažili to nejhorší ale také to nejkrásnější ♡ 
Olivová ratolest je symbolem štěstí a dlouhého života a ne náhodou jsme si ji vybrali za symbol naší svatby. 
Věříme, že oboje nás bok po boku čeká ♡♡♡


Naše nejoblíbenější neboť Otovi se podařilo na jednom snímku zachytit úplně všechno co činí Monsieur & Madame Gauthier tím čím jsou ♡


_____________
© crédit photos: Ota Mandelík 

(kterému občas do řemesla fušovala Anýzovka [3, 27, 28] a Katarina [1] :-)







neděle 12. února 2017

Zařiďte si nejdůležitější.


Loni v dubnu jsme odlétali předčasně ze španělské Sevilly, kde jsme se namísto plánovaných 5 dnů k nasátí té pravé atmosféry úžasných slavností Feria de Abril, stihli stíží otočit, projít se po promenádě hířící tisíci barvami a volány, zatančit si sevillanu a už jsme vyráželi zpět na letiště. Volali nám z nemocnice, ať se okamžitě vrátíme, že s námi potřebují mluvit. Nešlo by to po telefonu? Nešlo. Nešla by schůzka odložit o pár dní? Nešla. Že výsledky testů nebudou nejrůžovější jsme tušili, ikdyž ta představa byla zvláštní když sršíte energií, život z vás přímo sálá, nic vás nebolí ani netrápí a vy si lítáte křížem krážem po světě. 

O den později sedíme ve francouzské nemocnici, naproti nám rada moudrých v bílých pláštích. Tváří se vážně, nikdo nemluví, těkavě koukáme jeden na druhého a vyčkáváme. Na ortel. 

"Zařiďte si nejdůležitější.

Jednou rukou držím Provensálce za ruku, druhou si zarývám nehty do dlaně. Snažím se přebít bolest bolestí. Snažím se udržet hráz slz, kterých mám plné oči. Vím že jak se překutálí na tvář, nezastavím je. Mám sto a jednu otázku, všechny uvíznou v hrdle, s tím obřím knedlíkem. Ortel je brutální. Brutálně nečekaný. Před očima mám defilé našich společných plánů a snů, a ty padají jako domino. A pak už nic. Jen jedno vyhořelé srdce... 

V krátkém čase co nám zbývá do operace se snažíme zařídit vše důležité. Ale co je vlastně důležité když nevíte zda zítra uvidíte slunce vstávat? Máme jen jedno přání, být spolu, užít si každou minutu, která je čím dál vzácnější, naplnit mysl a srdce po okraj krásnými vzpomínkami. Do foroty. Namísto toho nám drahocený čas krátí běhání s dokumenty po úřadech, sezení u notáře, sepsání závěti, vyřčení posledních přání...

A v ten tíživý okamžik se Provensálec rozhodne splnit mi jedno z přání mému srdci nejdražších. Ví že možná bude poslední. Běhání s dokumenty po úřadech nabírá na obrátkách a já k urychlení procedur skáču z jednoho letadla do druhého a vše zařizuji osobně, abychom to pro nás nejdůležitější do operace stihli. Ač se snažíme seč můžeme a všichni na úřadech nám neskutečně vychází vstříc, právem stanovenou desetidenní lhůtu nepředběhneme a ani státnímu zástupci s udělením vyjímky se to včas nepodaří. Nejdůležitější přání našeho života musíme odložit na "později"...

Jestli jsem si koncem předloňského roku myslela, že jsem si už sáhla na dno, setsakramentsky jsem se mýlila. To jsem se jen padajíc do rokle chytla větve, která se teď utrhla. Měsíc nejistoty co bude zítra, nekonečných hodin na operačním sále, probdělých nocí na JIPce, měsíc co si s Provensálcem dodáváme odvahy k boji s tou co chodí s kosou... 

Po měsíci boje na nás provensálské azuro pokukuje nemocničním oknem zpět a s ním i naděje ♡ Vedeme 1:0 ale druhý poločas nás ještě čeká. S radou moudrých sjednáváme úmluvu. Poslední májový týden nám dají propustku, 27.5. si splníme přání, o víkendu se budeme veselit a v pondělí 30. nástup zpět do nemocnice na druhý round. Volám novinu domů. Maminka na druhém konci drátu lape po vzduchu. "27.5.? V květnu??? Svatba v máji, do roka máry..." Jak trefné v naší situaci. Samozřejmě že české přísloví znám, jen se ho snažím ignorovat. Když zavěsím sluchátko, má odvaha čelit pověrám a osudu je ta tam. Volám na radnici. "Přístí pátek máte volno? Skvělé! V kolik? Tak 3.6. ve tři."    


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...