středa 22. listopadu 2017

Kdoulové slavnosti v Cotignac

Poslední říjnovou neděli se ve vesnici Cotignac konají každoročně slavnosti kdoulí - Fête du Coing. Svátek není okázalý, ale aktivně se na něm podílejí místní obyvatelé a je moc fajn procházet se po náměstí plném stánků a ochutnat dobroty z kdoulí, ať už sladké, slané či  stočené v lahvích.

Říjnový sezónní košík v našem sadu v horách
Už i v Provence kdoule patří čím dál více k opomíjeným odrůdám v sadu a na trhu na ně narazíte jen ojediněle. Je to škoda, protože dříve byly kdouloně hojně pěstovány po celé Provence a sázely se především jako živé ploty. Stromky jsou menšího vzrůstu, dosahují 5-6 metrů, a jako živý plot zdobí cestu dvakrát. Koncem května kdy jako jedny z posledních ovocných stromů kvetou - květy jsou opravdu krásné, velmi veliké a pudrově růžové a zralé plody pak dělají parádu koncem října a v listopadu, kdy se velké žluté kdoule houpají na větvích. Ne nadarmo se jim přezdívá zlatá jablka.


Kochat se kdouloní v plném květu je krása a naše včelky ji berou útokem
Zralé plody krásně voní a když je dáte do ošatky na stůl, provoní vám celou kuchyň. A nejenom to, kdoule nesmí chybět na žádné provensálské tabuli na Štědrý den. Staroprovensálská pochoutka pâte de coings tvoří jeden ze 13. štědrovečerních dezertů, podobá se ovocnému želé, které u nás věšíme na stromeček a recept najdete zde.


Kdoulové želé
A tím většinou kulinární kdoulová show končí... Přitom se z ní dá připravit mnohem víc! Oloupanou kdouli nakrájenou na čtvrtinky můžete pošírovat v cukrovém rozvaru a podávát ji ke kachnímu foie gras namísto klasické fíkové zavařeniny. Nebo ji nakrájenou na plátky dlouze podusit na másle a podávat ke kachním prsům magret. Připravuji doma oboje, obzvlášt když na podzim čekáme doma hosty a je to výborné. Syrové nastrouhané kdoule také nakládám do alkoholu a připravuji provensálský aperitiv Coudounat, jehož název pochází z coudoun, tedy kdoule v provensálštině. V obchodech ho nehledejte, nikdy jsem v prodeji neviděla, vyrábí se po domácku ale také už jen vzácně. Tradice se vytrácejí...


Kdoulový aperitiv, který je každoročně na prodej na slavnostech
A co z kdoulí můžete vykouzlit dál? Hodně inspirace najdete právě na slavnostech v Cotignac a navíc vše můžete na místě ochutnat a nakoupit jako delikatesu domů. Kromě klasických zavařenin a čistého želé z kdoulí, můžete okoštovat dezerty, třeba oblíbené makronky či tarteletky. Ze slaného čatní a teplá jídla připravovaná na místě jako jelení ragú či tajine s kdoulemi. A opomenout nejdou nápoje, ať již mošty, sirupy či vařené víno z kdoulí - vin cuit, které se také podává na Štědrovečerní večeři. 


Kdoulová zavařenina s pekanovými ořechy - Kdoulové želé - Jednodruhový kdoulový džem
Tarteletky a makronky s náplní z kdoulí

Vařené víno z hroznů s přidanými kdoulemi, také ke koupi pouze v Cotignac
A odejít z trhů můžete i s bedýnkou čerstvě sklizených kdoulí a doma se pustit do experimentování. 
Na slavnostech kilo kdoulí výjde na 3 eura
A proč právě v Cotignac se konají kdoulové slavnosti? Název vesnice prý pochází ze staroprovensálského slova kdoule ale také se traduje, že vesnice dala jméno specialitě cotignac d´Orléans. Ve 14. století prý místní lékárník připravil želé z kdoulí, medu a koření, které mělo blahodárné účinky na trávení. Později se usadil v Orléans a pojmenoval svůj lék po místě jeho původu. Těžko říct... Jedno je jisté, tato autentická provensálská vesnička se vám bude líbit. Stojí na úpatí vysokého útesu a je protkaná mnoha jeskyněmi, které sloužily jako útočiště obyvatelům. Dodnes zde mají někteří obydlí odkud se vám nabízí krásné panorama na střechy vesnice.     

Vesnička Cotignac
Kavárna Paulette u kašny a typický dům na hlavním náměstí


A ještě jednu povídku z (ne tak) dávných časů vám povím. Za školních časů provensálských dědů kdouloně ještě hojně zdobyly sady a sloužily jako přírodní zídky. Když šli chlapci cestou do školy, nosili ošatky s chlebovým těstem či koláčem do komunální pece a v podzimním období si po stezce trhali kdouli. Tu nechali u pekaře spolu s ošatkou a když šli ze školy domů vyzvednou upečený chléb, dostali na zpáteční cestu kdouli zapečenou v listovém těstíčku. Úplně vidím jak kráčí po klikaté cestičce, oblečení v šortkách na kšandy a ponožky vytažené až pod kolena, je chladno ale hřeje je bochník čerstvě vytažený z pece a radostně spořádají sladkou kdoulovou kapsu "na posezení". A třeba taky jo, sedíc na zídce a houpajíc nohama :-) Čistá radost ♡

Zkoušela jsem péct k odpolední svačině, je to moc dobré a krásně voňavé, ale chybí tomu ten nostalgický nádech a sychravost počasí...


Naše stařičká kráska v sadu ve Verdonských horách


I v Čechách se kdoule kdysi pěstovaly, než se dostaly na seznam zapomenutých odrůd. Mít tuhle krásku v sadu je radost a bylo by škoda se o ní ošidit!

Znáte? Máte v sadu? Vaříte?



_____________
© crédit photos: Anýzovka v zemi cikádů kromě panorama Cotignacu :  https://www.visitvar.fr/noesit/!/fiche/cotignac-4718490









sobota 18. listopadu 2017

Anýzovka na cestách ... ve vánočním Alsasku

Adventní čas začíná již za dva týdny a já se moc těším. Vánoce v Provence jsou krásné, obzvlášť v koutech kde dodržují staroprovensálské tradice. A letos to vypadá, že zima bude velmi tuhá, už teď je neobvykle chladno a teploty jsou pod nulou. Z toho nadšená nejsem, ale pokud by na vánoce nasněžilo, tak by to bylo přímo magické. Za léta co zde bydlím se zadařilo pouze jednou. A já tak miluji vánoce na sněhu, stromeček svítí a za okny padají vločky ♡ 

Colmar

Štrasburk
Loni jsme se na začátku prosince vydali na prodloužený víkend do Alsaska. Nasát pravou vánoční atmosféru, zimu, procházet se po trzích, popíjet svařák a o hrníček si ohřívat ruce. Přeci jen vánoce s azurovou oblohou a girlandami na palmách nejsou to pravé ořechové. Pokud uvažujete kam si zajet na výlet v čase předvánočním, mohli by se vám mé tipy hodit. Jedním slovem Advent v Alsasku byl nejkrásnější, jaký jsem kdy zažila!

Kayserberg
Do Štrasburku se hojně jezdí na jednodenní výlet, ale po pravdě okolí stojí za zastavení o hodně víc. Ze sedmi trhů co jsme navštívili, jsem při cestě domů sestavila žebříček a Štrasburk dala až na poslední místo. Je krásný, ale na můj vkus velmi komerční, atmosféra byla vzdálená té co nám ukazují v telce a od té doby, co radní rozhodli roztrousit trhy po celém měste, aby někteří obchodníci nebyli v nevýhodě, ve městě najdete několik menších trhů a hodně se ve třeskuté zimě nachodíte. Oproti očekávání jsme byli celkem zklamaní...
Štrasburk
Z Adventu v Alsasku ovšem úplně unešení! Ubytovali jsme se v Obernai, 30km jihozápadně od Štrasburku, v tradičním hrázděném domě v centru města a vyjížděli odtud na výlety. Výhodou je také, že městečko se nachází na Vinařské stezce alsaských vín, a tak je velmi snadné spojit výlety po okolí, degustace ve vinařstvích a kochání se vánočními trhy v malých vesničkách. Vánoční dekorace jsou nádherné, starobylé domy vypadají jak perníkové chaloupky a v malých kamenných uličkách to voní cukrovím a svařeným vínem. Chyběli jen padající vločky a ocitli bychom se v zimní rozprávce.

Degustace  cestou po Vinařské alsaské stezce ve vesničce Goxwiller
Svařené víno při procházkách jsme si také nemohli odpustit
Chcete můj seznam nejkrásnějších míst? Riquewihr byla naprostá srdcovka, Kaysersberg byl hned v závěsu a Colmar velmi příjemně překvapil - mluví se o něm méně než o Štrasburku a je to velká škoda.



Typické hrázděné domy, které zdobí každé město i vesnici 
Za čtyři dny jsme stihli ochutnat několi alsaských vín, doplnit zásoby našeho sklípku do Verdonských hor a také ochutnat všechny místní speciality. Dieta to tedy rozhodně nebyla :-) Co na talíři nemohlo chybět? Baeckeoffe (tradiční alsacký eintopf), husí foie gras se sklenkou Gewurztraminer z pozdního sběru, jaret a spaetzle (vepřové koleno s rustikálními těstovinami), choucroute (kyselé zelí s různými uzeninami a bramborami), flammekueche (tenoučký flambovaný slaný koláč) i vol au vent (hnízdo z listového těsta naplněné směsí telecího a kuřecího masa se žampiony ve smetanové omáčce)

(fotky jsou seřazené podle popisu výše)
Ze sladkého je třeba ochutnat plátek uříznutý z obřího kola perníku a k snídani nadýchaný Kouglof, který tvarem připomíná bábovku ale těsto je brioškové.

Kouglof a vánoční perník

Pečlivě jsme sledovali cukráře jak připravuje Kouglof a protože jsme nemohli odjet domů bez tradiční formy
 (v té na bábovku ho nepropečete, forma je vyrobená z jílu pro optimální vodění tepla),
tak jsme si pro dvě krásné zajeli do Soufflenheim, které je na ně nejvyhlášenější. Už jsme doma úspěšně pekli :-) 

Nejdůležitější je nespěchat, jen tak se toulat, ochutnávat a užívat si tu nádherou atmosféru a těšit se na vánoce  


Letos máme v plánu prozkoumat vánoční trhy v Provence specializované na santons, hliněné figurky do jesliček ručně malované s provensálskými motivy, a já bych moc ráda vyzkoušela krásné ručně vyřezávané formy na staročeský perník, které jsem si přivezla z Čech od mistra Jiřího Rückera. 

A jak budete trávit Advent vy? 


_____________
© crédit photos: Anýzovka v zemi cikád

* Ubytování v Obernai : https://www.airbnb.fr/rooms/15862416 
* Jílové formy na Kouglof ze Soufflenheim : http://www.ot-soufflenheim.fr/voir-decouvrir/artisanat-potier
* Datumy vánočních trhů v Alsasku v 2017 : http://www.marche-de-noel-alsace.com/marchenoel.htm





čtvrtek 23. února 2017

Třetího ve tři

♡ 3.6.2016 v 15h ♡


Naše "oui" na radnici v bývalém rybářském městečku Sanary sur Mer, kde se narodil Provensálec.
Šplouchání vln, vítr ve vlasech a šampaňské na pravé provensálské bárce pointu.
Aperitiv u bazénu a večeře novomanželů na terase kamenného domku, ztraceného uprostřed bandolských vinic.
Za domem záhon levandule, nad hlavou azuro a zpívající cikády...

Co více si přát pro nejkrásnější den 

V krizové situaci přichází nejbáječnější nápady :-) Aneb když při hledání toho pravého místa na poslední chvíli, a zjištění že vše je dlouhé měsíce až dva roky dopředu zarezervováno, objevím perlu ♡ Kamenný domeček, ztracený v borovém háji, ke kterému vede klikatá stezka přes bandolské vinice. Provence jak má být ♡
Nemohla jsem si pomoc, bez pudrově růžové by to na naší svatbě nešlo :-)
"Rejža" Kiko točí jak o život! Pro nás na památku a do telky. Bez bláznivých nápadů a umu přeorganizovat v mžiku natáčení celého štábu ČT Ostrava (Martičko, díky za ně!!), bychom neměli krásnou vzpomínku a nestřihli si úplně první svatbu v pořadu Babylon k jubilejnímu 450. vysílání :-) A bez veselky v české telce, bych krásné Otovy fotky nechala v soukromém archívu ;-)    
Sehnat květy podle mého gusta, nejenom na kytici ale i do vlasů, do klopy, na svatební stůl a loď, byla pěkná fuška. Pudrové pryskyřníky jsem sice musela oželet, ale nádherné pivoňky, historické odrůdy růží a lisianthus mi to stokrát vynahradily. Pár snítek olivových ratolestí nemohlo nikde chybět kvůli symbolice pro kterou jsme je vybrali.
Provensálec čeká u plážového baru ...

... až mě poprvé uvidí ve svatebních
Dojatí k slzám jsme oba ♡ Kdo si 16 let počká, ten se dočká :-D


Moja, báječnější svědkyni jsem si nemohla vybrat ♡



V Provence se pro štěstí nehází rýže ani papírové konfeti, ale voňavá levandule :-)
Naše provensálská bárka kotví před radnicí a ...

... prezident Asociace historických provensáských lodí, Christian Benet, nás vyhlíží a od rána sleduje počasí bo na moři fičí mistrál

Za mnou na stěžni bárku hlídá Aiolos, řecký bůh vládce větrů. Pohladit ho na širém moři přináší stěstí a to jsme si nemohli nechat ujít. Ikdyž houpajíc se ve vlnách to znamená pustit jedinou volnou ruku a následně výskajíc chytat balanc :-D  

Protože to vypadalo, že nevěsta půjde k oltáři v džínách a pruhovaném tričku, tak si k námořnímu outfitu zajistila bárku ;-) Svatební šaty nakonec dorazily den před svatbou a vyjet si po obřadu na moře, byl ten nejlepší nápad ♡ 

Na štěstí!


Jenom našinci věděli jaké české překvápko čeká Provensálce po příjezdu na hostinu :-) 

Aperitiv u bazénu, pro některé i v bazénu :-) Holt po noční šichtě strávené v kuchyni a pletením květinových girland byl bazén v mezičase vítaná vzpruha



Katarina a Marta ♡ Nejbáječnější kočky bez kterých by naše veselka nebyla tak kouzelná ♡ 1000 merci ♡
Zatímco hosté se vesele radují u bazénu, Anýzovka úřaduje na terase bo večeře novomanželů se blíží. Aneb botky dolů, rondon nahoru a jde se na to! Ale o tom až příště ;-)
Svatební výzdoba a květinová deko "urob si sama, Anýzovko!" Tak jo :-) A ve finále musím neskromně říct, že to bylo ještě krásnější než jsem si to představovala ;-)  
Tyhle krásné jmenovky, menu a také svatební oznámení nám doslova po nocích zlatou kaligrafií ručně vykouzlila Renáta Gebauerová ♡  Naši krásu můžete vidět zde a celou její tvorbu pod značkou Renule tady.
Archívní vínka jsme s Provensálcem vybrali z našeho sklípku ve Verdonských horách a opatrně převáželi serpentýnami 200 kilometrů 
Co jsme servírovali na svatební tabuli? Nechte se překvapit u Renáty na blogu ;-)
Večer zdaleka není u konce jak by se mohlo zdát. To jen mezi několika chody promítáme střípky z našich česko-francouzských životů :-) Atmoška za svitu svíček a teplé letní noci byla venku kouzelná ♡

Za poslední rok jsme zažili to nejhorší ale také to nejkrásnější ♡ 
Olivová ratolest je symbolem štěstí a dlouhého života a ne náhodou jsme si ji vybrali za symbol naší svatby. 
Věříme, že oboje nás bok po boku čeká ♡♡♡


Naše nejoblíbenější neboť Otovi se podařilo na jednom snímku zachytit úplně všechno co činí Monsieur & Madame Gauthier tím čím jsou ♡


_____________
© crédit photos: Ota Mandelík 

(kterému občas do řemesla fušovala Anýzovka [3, 27, 28] a Katarina [1] :-)







Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...