čtvrtek 30. května 2013

Anýzovka na cestách ... v Paříži



Čím déle už v Paříži nebydlím, tím raději tam jezdím. Ideálně na týden. Užít si toho co město na Seině nabízí. Nasát pařížskou atmosféru (a při té příležitosti i krapet smogu). Oddat se usrkávání caffé au lait na terase, na nose sluneční okulky ač slunce poskromnu a "nenápadně" sledovat šrum na ulici. Sjíždět od hlavy k patě šarmantní Pařížanky a přemýšlet jak to dělají. Jen tak lelkovat, nechat plynout čas. 


Dát si brunch na peniche, s výhledem na muzeum d´Orsay nebo Notre Dame. Sednout na Vélib a popojet o pár ulic dál. V Louboutinkách. Jako každá Pařížanka co se respektuje. Vystát dlouhou frontu do muzea či na výstavu. Samozřejmě bez lístku coupe-file. To by bylo moc zavazující. Co kdyby se nám krásně sedělo v bistru u sklenky vína, v příjemné společnosti a my musely utíkat? Je skvělé být spontání! Nožky v 15cm šteklích nejsou sice stejného názoru ale nadarmo se neříká "pro krásu se musí trpět". V Paříži to platí dvojnásob! Musíme si vybrat. Buď budeme pohodlně v teniskách courat městem, přes rameno brašnu s foťákem a budeme za turistku. Nebo budeme ulicemi ladně proplouvat na jehlách, v ruce psaníčko a budeme za Parisienne... 


 C'est la vie :-)


  • Brunch  = BRekfast+lUNCH, snídaňo-oběd, chcete-li dlouhá a pozdní snídaně na vidličku
  • Peniche =  "nákladní" lodě kotvící podél nábřeží Seiny, dříve sloužily na převoz nákladů, nyní jsou předělané na originální bydlení či restaurace/kavárny
  • Vélib = kola na stojánkách k dispozici "zdarma" (tedy po zaplacení malého paušálu na den/týden/měsíc a za předpokladu že kolo vrátíte na další stojánku do 30-ti minut)
  • Coupe-file = většina muzeí a galerií nabízí možnost koupit si vstupenku tzv. uříznutá fronta, na určitý den a hodinu. Skvělé pokud nechcete čekat jednu, dvě hodiny venku než na vás dojde řada. V případě mimořádných výstav jediná možnost jak je navštívit neboť všechna místa jsou vyprodaná na pár měsíců. 
  • C'est la vie = to je život

pátek 17. května 2013

Dopisy z Provence



... ty psával pan Horníček. Fiktivní dopisy věnované osobnostem v Provence, kdysi vydané jako "Listy z Provence"...

Jiný čas, jiná psaní! Kamarádce Lence právě vyšla nová knížka "PRIORITAIRE, Praha – Paříž". Sbírka dopisů ve kterých si Lenka žijící ve Francii a Francouzka Anne žijící v Praze vyměňují poznatky a dojmy z cizí a přeci tak blízké země. Ráda bych vás jejím prostřednictvím pozvala na čtení, setkání a autogramiády, které se konají v Čechách ve dnech 18-23. května (více info níže).  

S Lenkou jsem se seznámila kdysi dávno, díky knížkám :-) Už tenkrát. Já žila v Paříži a ona již byla o krok napřed, ve slunné Provence. To ještě knížky nepsala. Stavěla zámky. Ne ty vzdušné ale jeden opravdový :-) Probouzela s manželem Honzou-Ludvíkem zřícenou "Šípkovou Růženku" - château Saint Quentin, a plnili si jejich provensálský sen. O tom ale i o životě a kouzlu Provence pojednává její první knížka "Provence jako sen", kterou vám nemohu než vřele doporučit. Úžasné čtení do lehátka pod olivovník ke snění :-)

Lenka Horňáková Civade se narodila kdesi v Prostějově a život ji zavanul až do daleké Provence. Po revoluci na brigádě v Belgii poznala Honzu-Ludvíka, budoucího muže Jean-Louis. Až do promoce byla permanentně k zastižení na trase autobusu Praha-Paříž, poté se s čerstvým diplomem ekonomie v kapse a novým příjmením Civade v občance vydala trvale objevovat krásy Paříže. Tam mimo jiné chodila do Beaux Arts učit se kreslit a doma si kreslila do šuplíku. Stihla ještě povít synka Alexandra, než se o dva roky později všichni tři vydali směrem klid, jih, venkov. Cílová zastávka Provence. Honza-Ludvík měl plán. Najít dům a vybudovat z něho místo setkání divadelníků, malířů a hudebníků. V Provence se jich ujala mémé - maminka Honzy-Ludvíka, i když ve skutečnosti dorazili čtyři. Za nedlouho spatřila provensálké azúro dcera Eliška a Lenka posílala pohlednici ze St Saturninu: "Budeme se stěhovat!! Máme dům. Opravuji, máme zříceninu. Ovšem krásnou." Z té ruiny se rozhodli probudit ze 16. století hluboce spící Šípkovou Růženku. Ono "stěhování" spočívalo v přemístění od mémé na "staveniště" do kadibudky. 24 metrů čtverečních ve čtyřech po dlouhé čtyři roky... Klobouk dolů! Zrekonstruovaný renesanční zámek Saint Quentin spatřil světlo provensálského světa l.p. 2003. "Pod křížem kaple, před kaplí terasa, pod terasou oranžérie, před oranžérií olivovník a pod olivovníkem fontána." Úžas ze kterého si o rok později sedám na zadek na terase vedle zámecké paní :-) A jak to bylo dál? Dozvíte se v Lenčině autobiografické knížce ;-) Provence jako sen (2010). Následuje téměř detektivní příběh z pohoří Luberon Lanýže (2011) a čerstvá novinka Prioritaire Praha-Paříž (2013). Nesmím opomenout kresby vytažené ze šuplíku! Plně se věnuje kresbě a malbě a vystavuje své obrazy jak v České republice, tak ve Francii. Slovy Miroslava Švancary: "Je doslova uhranuta figurou, respektive ženským tělem. Tvar je pro autorku důležitý, ať už je zachycen v jemné barevnosti akvarelů, v měkkosti pastelů, či v plachých liniích v kresbě tužkou."          




PRIORITAIRE, Praha – Paříž

V dnešní čím dál rychlejší a uspěchanější době se psaní dopisů stává vzácností. Zprávy si sdělujeme prostřednictvím mailů či sms spíše v holých větách, na nějaké zamyšlení, zastavení, úvahu, dojem či pocit nějak nezbývá čas. A možná je to škoda…
Francouzka Anne žijící v Praze a Češka Lenka žijící ve Francii využívají dopisů nejen jako prostředek vzájemné komunikace, ale i vlastního poznávání neznámé země, jejich zvláštností i stejností, radostí i problémů. Z dopisů Anne se dozvídáme mnohdy věci velmi neočekávané a neobvyklé, které nám domorodcům nijak zvláštní nepřipadají, a uvědomíme si je až pohledem překvapeného cizince. A podobně z pohledu Lenky z Francie naopak zjišťujeme, kolik toho v běžném životě může mít cizí země s tou naší společného. Dopisy jsou časově zarámovány pobytem Anne v Praze od roku 1993 do roku 2011, kde společně s manželem provozovali oblíbené mezinárodní knihkupectví U Knihomola v Mánesově ulici.









LANÝŽE

Tentokrát nás příběh téměř detektivní provádí fascinujícím světem sběratelů lanýžů v pohoří Luberon, o kterém běžný člověk vůbec nic neví a který zůstává normálnímu smrtelníkovi utajen. Prostřednictvím mladého učitele Martina postupně pronikáme do složitého světa místních obyvatel, jejich zvyků, nálad, lásky i nenávisti. Seznamujeme se s jednotlivými rázovitými postavami a zároveň zjišťujeme, proč Martin do tohoto kraje přijel, co ho k němu táhne a vábí a dojde-li jeho sen naplnění…










PROVENCE JAKO SEN
Když se řekne Provence, přemýšlím o našem odchodu z Paříže a o našem příchodu na venkov. O proměně ruiny v zámeček, o životě v Provence, o našich plánech a tom, co z nich zbylo, o zapouštění kořenů, o vzdušných zámcích a jejich realizaci, o snech, které se stávají skutečností i noční můrou, o modré obloze a cikádách, o růžovém víně při zapadajícím slunci, o úřednických oponách, o každodennosti a jejím kouzle, když se na ni podíváme z jiného úhlu nebo z jiné země, o nových přátelstvích a starých kamarádech, o barvách a vůních, o Šípkové Růžence… a touhách jít dál.











A co má Lenka v plánu dál? Já to vím! Řádně jsme si u vínka poklábosily na obědě v patiu Chez Charlotte v Aix en Provence :-) Ale pšttt! To bych jí vzala vítr z plachet a námět na další knížku. Tak jsem vám ji alespoň vyblejskla :-)



__________________
Více o Lenčině tvorbě na: http://www.lenka-civade.com



úterý 7. května 2013

Jahody z Carpentras



Jahody miluju, obzvlášť ty sladké, chutné a ze kterých se line úžasná vůně kuchyní. Ty ze Španělska, ze skleníku, které vypadají jako jahody ale chutnají jako "řepa" u mě nemají žádnou šanci!

Každé jaro je netrpělivě vyčkávám na trhu. Které? Přeci ty provensálské :-) Nejen proto že jsou místní a v bio kvalitě, ale taky proto že jsou nejlepší. Opravdu! Konkrétně ty z Carpentras. Špatně "cestují" neboť jsou velmi křehké a tak se prodávají jenom po Provence ... tedy kromě Paříže, kam si je nechávají expresně vozit vyhlášení šéfcukráři. Vždyť vám říkám že fraises de Carpentras jsou ty nejlepší :-) 



A co s nimi? Stačí si samy. Jen tak do pusy, obzvlášť odrůda Garriguette - drobnější plody světle červené barvy, úžasně voňavé. Pajaro - tmavě červená většího kalibru, skvělá zalitá pravou hutnou smetanou. Jak je úžasně sladká, tak ani přislazovat není třeba. Cléry - hodně plodí, gurmánské chuti a lehce pokřupuje. Výtečná na dezerty. 

A kdy se za nimi vydat na trh podle sezónního provensálského košíku? Úplně první se objevují koncem března. Letos si dala zima na čas, tak se dostaly na pulty až v půlce dubna. První "vlaštovky" se platí zlatem ... 250 korun za kilo (10€/kg). Pak postupně klesá, jak se jahody "okoukají" na trhu a začátkem června se dostane na krásných 75 Kč za kilo prvotřídní kvality a chuti (3€). V půlce června se po nich slehne zem a nezbývá než netrpělivě vyčkávat jahody z Carpentras příští jaro.

Já jsem si z nedělního trhu přinesla kilo Dely, pár jsme jih slupli jen tak, pár se smetanou. Na dezert se nedostalo, na to jsou ještě vzácné. Tak za měsíc nebudu vědět co s nimi, to dojde na kouzlení v kuchyni :-) 

Jaké jahody máte nejraději vy ? A kam se za nimi vydáváte ? 






JAHODY z CARPENTRAS   
               ... FRAISES de CARPENTRAS



Jahody z Carpentras se pěstují ve zlatém trojúhelníku mezi Carpentras, Pernes a Monteux. Klima a půda jsou zde ideální, dostatek slunce umožňuje výjimečné zrání a proto jsou zdejší jahody vysoce ceněny pro jejich chuť a vyhledávany pro obsah cukru a vůně. 

Ročně se zde urodí 4000 tun jahod, což představuje stíží 10% francouzské produkce. Nicméně díky nejjemnější chuti slaví velké úspěchy a jsou prezentovány na nejvybranějších stolech francouzské gastronomie. 

Každoročně se konají dvě velké slavnosti jahod, v Carpentras (letos 20. dubna) a ve Velleron (8. května 2013).
Nejpěstovanější jsou zde odrůdy :

* Cléry - bohatá produkce, gurmánská a lehce křupavá

* Garriguette - drobnější, světle červená, velmi křehká, s nejpronikavější vůní

* Dely - nová odrůda, obrovské plody, voňavá a sladká

* Agatha - nejrannější odrůda

* Pajaro - krásně temně červená

* Ciroflette - podlouhlá, světle červená, spíše sladkokyselá


středa 1. května 2013

1. máj ... štěstí čas


Lásky čas! Romantické políbení pod rozkvetlou třešní se v Provence nekoná ... neboť třešně už dávno odkvetly :-) 

Můžete však vybozkávat vašeho milého když vám přinese májovou kytičku. Ve Francii tradičně nosí muži na prvního máje ženám konvalinky - muguet de mai. Pro štěstí :-) 



Vždy tomu ale tak nebylo... Tradici zahájil 1. května 1561 král Charles IX, který byl v ten den obdarován snítkou konvalinky pro štěstí. Rozhodl se tedy jimi každoročně obdarovat dvorní dámy. Počátkem 20. století tento zvyk splynul se Svátkem práce a vytěsnil tak červené karafiáty, symbol levice. 



♥ Přeji vám spoustu konvalinkového štěstí ♥


____________
Photos (1) (2)
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...