úterý 12. června 2012

To opravdu NENÍ lečo !


Nevím kdo ani jak v Čechách přišel na to, že ratatouille je lečo ale tento "nápad" se ujal... Lečo nemusím, ba přímo polykám s nechutí a nevolí pokud není vyhnutí. Po ratatouille bych se umlátila, klidně dvakrát denně a ještě budu žadonit o další nakládačku :-)

Jako pádný důkaz vám to nestačí ? Dobře, opráším vám krapet paměť : osmahněte cibulku na sádle, přidejte kousky klobásy, poté rajče a papriku pokrájené na kousky. Nechte podusit a na závěr vmíchejte vejce. To JE lečo ! Pravda, v ratatouille je také cibule, rajče a paprika. V jakém zeleninovém receptu nejsou ? Ale tím podobnost končí. Žádné sádlo, klobásy ani vejce. Navíc olivový olej, tykvičky a lilek. Jako bonus česnek a provensálské bylinky.

Stačí ? Kdo nevěří ať ... si uvaří lečo A ratatouille ;-) Jak na to ? Jednoduše, zkazit se to snad ani nedá. I když přesný recept už ? neexistuje, každý má vlastní, ani já vám nevykouzlím pokaždé identickou ratatouille. Prostě dáte do rendlíku čtyři druhy zeleniny v množství jakým disponuje vaše spižírna a dochutíte jak to máte rádi. V Nice se sice bijou do hrudi a tvrdí že ratatouille pochází právě z jejich města a to z 18. století, černé na bílém to však nikde nemají... Pro info, ratatouille niçoise je ochucená pouze muškátovým oříškem - žádné provensálské bylinky a navíc se přidávají černé olivy.

Jak tedy na ratatouille ? Na výběr máte dvě "školy" :
1) dát vše najednou do rendlíku tak jak již od r. 1897 hlásá Jean-Baptiste Reboul ve své "Provensálské kuchařce" - bible každé místní gazdiny à la Rettigová
2) opéci každou zeleninu zvlášť a nakonec smíchat s rajčaty. Říká se tomu "tradičně provensálsky" ... ikdyž tradičně znamená podle Reboula ;-)

Já to dělám tak i onak, záleží na mém kulinářském rozpoložení a časové dostupnosti ;-) Výsledek je stejný, respektive pokaždé jiný :-) Tak jako tak, lilek VŽDY opékam zvlášť neboť nasává hodně oleje a orestovaný dodá jídlu lepší chuť. A ještě něco : aby se vám ratatouille "vysušilo" a krásně "připeklo" potřebujete buď vysokou pánvičku nebo hrnec se silným dnem, oboje s padnoucí pokličkou.

Na ratatouille podle Anýzovky potřebujete (pro 2) :


          1 lilek
          2 tykvičky (mladé cukety)
          1 papriku (červená dodá barevnosti)
          4 rajčata
          1 cibuli
          3 stroužky česneku
          tymián (pokud možno čerstvý)
          olivový olej
          sůl



Na 2-3 lžicích olivového oleje pomalu orestujte nakrájenou cibuli aby změkla ale nezabarvila se. Když už je témeř hotová, přidejte prolisované stroužky česneku a ještě chvilku osmahněte. Odstavte z ohně.

Papriku pokrájejte na proužky a orestujte v jiné pánvičce 3 minuty na trošce oleje (papriku můžete i oloupat - fuška ! Nebo ji opálit nad ohněm. Já to nedělám). Přendejte do pánvičky s cibulí.

Oloupejte cukety a lilek, nakrájejte na malé kostičky. Orestujte na 3 lžících oleje až zezlátnou. "Tradičně" mají být restované zvlášť, já je dělám dohromady neboť to trvá stejně dlouho, tak 8 minut. Přidejte do pánvičky s cibulí.

Oloupejte rajčata (proti paprice to je rychlovka - slupku naříznout na kříž, spařit vařící vodou, po minutě postupně vyndávat a "svlékat") a nakrájejte na malé kostičky.

Pánev s orestovanou zeleninou vraťte na mírný oheň, přidejte pokrájená rajčata, trošinku je pocukrujte. Přihoďte snítka čerstvého tymiánu (pokud nemáte tak sušeného), osolte.




Přikryjte pokličkou a nechte půl hodiny na mírném ohni dusit. Voda z pokličky by vám měla zeleninu "podlévat", kdyby ne využít systému "pomož si sám" :-) Ratatouille je hotové když je měkké ale ne rozvařené (!) ani tekuté. Když je zelenina dostatecně měkká, sundejte pokličku a nechte 5 minut šťávu redukovat a zeleninu odspodu lehce "přismahnout". Před podáváním vyndejte snítka tymiánu.

Servírovat teplé třeba ke grilovaným kotletkám nebo k rýžovému pilafu (rýže vařená ve vývaru s máslem) :




A nezapomeňte že ratatouille je lepší když se nechá přes noc uležet v ledničce. To je pak skvělé studené, jen tak s chlebem a skleničkou rosé, k obědu pod olivovníkem :-)




Tak co, přesvědčila jsem vás že ratatouille není lečo ?!?


PS: Když už tedy hezky česky tak prosím zeleninové ragú ;-)


čtvrtek 7. června 2012

Ty jsi má ... anýzová


Tak jsme se konečně dočkali ! Čeho ? Toho pravého provensálského počasí :-) Letos si dalo načas. Pravda, i zima byla výjmečná, Ladovská, mrzlo až praštilo, sníh kam se podíváš, levandulové lány pod sněhovou nadílkou vypadaly jako tisíce bílých buřinek :-)

Teď je ovšem čas na letní apéro - aperitiv který povzbudí chuť k jídlu, zpříjemní chvíle čekání na plný stůl nebo jen tak k lelkování sedíc na prosluněné terase pod platanem. A co si dát ? Nabídka je široká, pro každého se něco najde ! Nejtypičtější je však Anýzovka ;-)





Pastis se zde pije témeř sto let, první šel na trh v r. 1918 pod značkou "Anis Pernod" lihovarníka Pernod a jeho syna. Světlo spatřil "díky" zákazu výroby a prodeje absintu, kterým se až do té doby živil otec Pernod. O tom se však téměř neví, za "otce" pastisu se považuje Paul Ricard, který přišel v roce 1932 v Marseille se "žlutou" variantou anýzovky.

V provensálštině Pastis znamená smícháný, kalný. Lihovina sama o sobě je čirá, jantarové barvy ale při smíchání s vodou získá mléčný nádech díky badiánu jehož aroma a chuť drinku dominuje. Tradičně by měl být pastis složen z 51 bylin : lékořice, zeleného anýzu, fenyklu, levandule, pelyňku, šalvěje... Každý lihovar si však chrání svůj recept, přesné složení bylin a dobu jejich macerace. Nejznámější jsou značky Ricard, Pernod a Janot, vedle Duval, Bardouin, Pastouret... Jaký je mezi nimi rozdíl ? Hmmm, mám chuť říct skoro žádný, kromě většího či menšího rozpočtu na jejich komercializaci a ostrých loktů obchodníků ;-) Ovšem puristé vám řeknou pravý opak ! Ti si také neobjednávají un Pastis nýbrž un Ricard, un Janot... Což je pro neznalce míst ošemetné. Žádat třeba un Janot na ostrově Lez Embiez, který vlastní rodina Ricard se rovná veřejné "popravě" :-)

Jak Anýzovku pít ? Jeden díl pastisu s pěti díly vody. Do vysoké sklenice. Bez ledu ! Aroma by "ztuhlo" na dně. Láhev pastisu neskladovat v ledničce, nejlepší je vychladit karafu s vodou. Nalít pomalu na pastis a sledovat jak mění barvu. Následně na sluníčku patřičně vychutnat :-)





Máte chuť na "barevný" pastis a jinou chuť na každý den ? Není nic snazšího ! Smíchejte pastis se sirupem. Získáte tak:
- "papouška" s mátovým sirupem (un perroquet)
- "rajče" s grenadinou (une tomate)
- "mrtvý list" s grenadinou a mátovým sirupem (une feuille morte)
- "asfalt" s lékořicovým sirupem (un goudron)
- "malé kolo" s pomerančovou šťávou a limonádou (un p'tit vélo)
- "Maurku" s mandlovým sirupem (une Mauresque) : můj nejoblíbenější neboť mandle zjemní chuť anýzovky

Co k tomu zakousnout ? Jednoduše černé olivy naložené v Provensálském koření.

À la votre ! *

_____________
* Na vaše zdraví !

pátek 1. června 2012

Provence jako sen


Provence je vůně : levandule, rozmarýnu, tymiánu, borovice, macchie, medu, olivového oleje...

Provence je barva : modro-fialová levandulového lánu, stříbřitě zelená lístků olivovníku, bílá květů mandlovníku, blankytně modrá oblohy...

Provence je chuť : ovoce a zeleniny provoněné sluncem, aromatických bylinek, mořských ryb, sýrů, růžového vína...

Provence je hudba : cikád, mistrálu, mořských vln, tamburíny...

Provence je řemeslné umění : kovaných bran, suchých kamenných zídek, pálených květináčů, košíků z vrbového proutí, piké výšivek, fajáns...


* * * * *

Kdo odolá kouzlu Provence ? Kdo nepodlehne sladkému nicnedělání na prosluněné terase či ve stínu platanů ? Kdo se nepoddá provensálskému jídlu plnému barev a vůní ? Kdo neochutná lahodné víno ? Kdo se nepokochá provensálskou krajinou ?


Provence je můj domov, můj "art de vivre", můj splněný sen ... Pojďte se mnou na návštěvu :-)

* * * * *

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...