úterý 29. března 2016

Na sklenku ve stínu platanů ... Vinisud 2016


Slíbená nová rubrika je tu! Someliérka Blanka Dabonot vás bude pravidelně zvát na sklenku vínka a posezení ve stínu platanů, tak jak je to u nás v Provence zvykem :-)  
Blančin příběh, co ji přivedlo do Provence a jak se k vinařině dostala, vám povyprávím příště. Dnes vás vezme na Vinisud a zavzpomíná na pana Horníčka.    

 * * * * 


Každé dva roky v druhé polovině února se centrem vinařského světa stává jihofrancouzské město Montpellier. Každý, kdo se profesionálně zabývá vínem, si nemůže nechat ujít největší vinařský salón na světě, Vinisud. Letos se do Montpellier od 15. do 17. února sjelo až 1 750 vinařů, nejen francouzských, ale z celé oblasti Středomoří (Itálie, Španělsko, Portugalsko, Tunisko, Chorvatsko, letos nově i Alžírsko, Maroko a Turecko).



Pravda, je to trochu náročné celé tři dny ochutnávat víno, i když máte pochopitelně všude k dispozici crachoir neboli plivátko. Ale kde jinde máte tu možnost ochutnat nejlepší vína z jižní Francie a celého Středomoří než právě v Montpellier! Letos této příležitosti využilo 32 000 návštěvníků, z toho 9 600 ze zahraničí. Z nich je naprostá většina ze Spojených států a Číny. Ale narazila jsem i na Čechy nebo Ukrajince. Montpellier se prostě stává Mekkou všech profesionálních nákupčích vína, someliérů, enologů, odborných novinářů.



A nemusíte celé tři dny jen ochutnávat víno. Program salónu je nesmírně bohatý. Na tzv. Master Classes, degustace řízené nejlepšími enology a someliéry, je sice nutné se zapsat dopředu, ale pokud jste to nestihli, můžete se zúčastnit řady odborných přednášek. Ty nejzajímavější se letos týkaly "zapomenutých" odrůd vinné révy v severní oblasti Středomoří, analýzy trhu s vínem v USA, inovačních technologií a patentů ve vinařském průmyslu, inovací v enoturismu a profesního vzdělavaní.



Řízené degustace byly letos věnovány apelaci Maury, růžovému vínu, vinným odrůdám z údolí Rhony v Kalifornii, odrůdám Grenache a Syrah. Mně nejvíce zaujal praktický ateliér na téma Vady vína spojené s problémy zátek. Zkušený enolog nám názorně předvedl, jak rozeznat vadné víno jakmile jej otevřete. V šesti různých sklenicích jste si tak mohli prakticky ověřit, jak "voní" zoxydované víno - od vůně vařené zeleniny až po takzvaný Merkaptan čili pach zkaženého vajíčka.



Z Master Classes mě nejvíce zaujala degustace Les Crus des Dentelles de Montmirail aneb nejlepší vína z oblasti Montmirailských krajek, což je pohoří nedaleko hory Mont Ventoux a města Carpentras. Ochutnávala se vína AOC Vacqueyras, Gigondas a Beaumes de Venise (vinařská oblast údolí Rhony). Má srdeční záležitost ღ V Gigondasu jsem bydlela dva roky, v domečku, který tu vyfotil v roce 1975 Miroslav Horníček při jedné ze svých cest do Provence.

fotografii i dojmy z ochutnávání místního vína najdete v jeho knize Jak hledat slunce

A jak vybírat, které víno ochutnat z té nepřeberné nabídky? Někdo vybírá podle oblasti a apelace, někdo podle jména vinaře, někdo rád objevuje neznámá vinařství... Pokud nechcete ochutnat víno přímo u stánku, kde vám vinař podá odborný výklad ke každé lahvi, můžete zkusit vína ve volné degustaci. K té mám jednu připomínku týkající se degustačních zápisů - jsou velmi stručné, neúplné, někdy popis vína zcela chybí. Salón Millesime Bio, který se konal také v Montpellier, ale o tři týdny dříve, byl v tomto směru mnohem lépe organizován, na druhou stranu salón Bio vín je mnohem menší.




Vinisud je opravdu jedinečnou příležitostí, jak ochutnat vína, která byste jinak v životě těžko ochutnali. Mě třeba zaujala, vedle vynikajících francouzských vín, chorvatská Grašovina, která se velice podobá Vlašskému ryzlinku. A dále silná alžírská vína, v Evropě zcela neznámá. Za zmínku stojí také naprosto ojedinělý stánek Château du Puech Haut (Languedoc) s úžasnou sbírkou malovaných vinných sudů. Tento vinař dal také při příležitosti salónu Vinisud vyrobit dubový sud o obsahu 300 000 l. Pokud ho chcete vidět, vinařství se nachází 50 km na sever od Montpellier.



Na další vinařský festival Vinisud nezbývá než si počkat do roku 2018!


_____________
© crédit photos: Blanka Dabonot (9,12,13), Alain Reynaud (3,4,5,6,7,8,10,11), Vinisud (1,2,7,14).

Více informací: http://www.vinisud.com/en 



pondělí 21. března 2016

Anýzovka ve Španělsku ... Boquerones



První jarní den. Pět měsíců a pět dnů ve Španělsku. Čas probrat se z blogové letargie. Čas ukázat vám tu světlejší stránku španělského života. Nový blog si zakládat nehodlám ;-) Novou rubriku ano. Co vás čeká a kam vás vezme Anýzovka ve Španělsku? Do Barcelony kde žiju, ale ne cíleně po turistických atrakcích (ty můžete ostatně najít v průvodcích), ale budu se snažit vzít vás na místa méně známá nebo vám ukázat Gaudího město z jiného úhlu, z pohledu insidera. Na výlety po Španělsku - na jih, do hor, po vnitrozemí i na ostrovy. Za španělskými tradicemi i za španělskou kuchyní. A tou dnes začínáme. 

Kdo již zavítal do Španělska, nemohl minout tapas bary. Tradičně malé hospůdky, kde se můžete zastavit dopoledne až do pozdních nočních hodin na wermouth a k němu malé občerstvení - tapas. Nyní se chodí na tapas i do velmi trendy barů i restaurací a podávané jednohubky jsou velmi sofistikované. Tapa které uvidíte snad ve všech tapas barech jsou Boquerones, tedy v octu naložené syrové ančovičky. Variant na tento jednoduchý recept je nespočet, každá rodina má vlastní postup. Někdo solí, někdo ne, někdo vyměňuje ocet, někdo ho míchá s vodou, někdo nedává ančovičky do olivového oleje... Je to jako s naší svíčkovou, jedno jídlo, sto variací a ta nejlepší je od maminky :-) 

Já jsem získala recept od mého Katalánského kolegy, trochu ho upravila k obrazu svému a poté co je můj kolega ochutnal a vychrlil několik obdivných nadávek, tak výsledkem byly boquerones lepší než od jeho maminky! A to za vyzkoušení stojí :-) 

   Boquerones / Ančovičky nakládané v octě



Co potřebujete?


čerstvé ančovičky
hrubou sůl 
ocet (bílý vinný nebo jako v mém případě jablečný)
česnek
plocholistou petržel
olivový olej
pepř (nepovinný)

Možství ingrediencí samozřejmě záleží na množství ryb, které budete mít k dispozici. Na 20 ančoviček které jsem použila já přišly 3 stroužky česneku a asi 10 snítek petrželky. Octu i oleje musí být dostatečné množství, aby ančovičky byly kompletně zalité.

Při nákupu ančoviček buď můžete požádat, aby vám je připravili. A nebo si je očistit sami. Rybce ulomte hlavu a tahem podél těla odstraníte i vnitřnosti, velmi dobře se to dělá pod proudem studené vody. Také je zbavte páteře, ale kousek s ocáskem ponechejte. Když se vám filet rozpůlí, vůbec to nevadí, ocásek oba díly drží pohromadě. Opláchnuté je pořádně osušte papírovou utěrkou.


Připravte si misku s víkem, do které ančovičky budete skládat. Na dno nasypte trochu hrubé soli a položte na dno ančovičky, tak aby se nepřekrývaly, vedle sebe jednu vrstvu. Prosolte. Položte další vrstvu ančoviček a tak pokračujte dál. Poslední vrstva je sůl. Dejte do ledničky na 3 hodiny prosolit. 

Pokud nemáte čas ančovičky od soli do 2-3 hodin omýt, můžete solení přeskočit. V tom případě lehce prosolíte každou vrstvu až je budete zakapávat octem (viz. níže). Zkoušela jsem solení i bez, obojí je dobré. Nesolené ančovičky jsou jemnější, maso bělejší, pro mne však málo slané.   

Po 3 hodinách ančovičky řádně omyjte od soli pod tekoucí vodou a usušte papírovou utěrkou. Řádně umyjte i misku od soli.


Ančovičky naložíme do octa, postupujeme po vrstvách stejně jako se solí. Tradičně se používá bílý vinný ocet, já použila jablečný a výsledkem byly ančovičky lehce nakyslé s jemnou chutí, namísto agresivní octové chuti. Uzavřete a dejte přes noc do ledničky.

Pozn. ze zákulisí: v obchodě neměli vinný ocet, který by byl hodný mých ančoviček, tak jsem uznala za vhodné, že tenhle balzamikový z jablek bude ten správný twist na boquerones. A taky že byl! Katalánec jásal nad mým vynálezem a každý den se teď v kanceláři dožaduje dalšího nášupu boquerones :-) Byla jsem na sebe patřičně hrdá, jak tady modernizuju španělskou kuchyni ... než mi jiný kolega z neidentifikované vesnice někde v horách ve vnitrozemí řekl, že u nich boquerones dělají jenom (!) s jablečným octem. To se bude muset ověřit ;-) 

Druhý den ráno slijte ocet a nechte ančovičky chvíli okapat. Vymyjte řádně misku.
   


Nasekejte na drobno česnekové stroužky a petrželku. Na dno misky nasypte trošku česneku, trošku petrželky a zakápněte olivovým olejem. Dno vyskládejte ančovičkami tak, aby se nepřekrývaly. Opět posypte česnekem, petrželkou, zastříkněte olejem (pokud chcete, můžete je také opepřit ale většinou se podávají bez pepře) a tak pokračujte dál. Poslední vrstvu umáčkněte rukou, poté ančovičky posypte česnekem a petrželkou. Zalijte opatrně olivovým olejem. Ančovičky musí být kompletně ponořené, jinak by vám později chytly plísěň. Tedy pokud je v mžiku nespořádáte :-)


Pak je dobré je nechat pár dní v ledničce odležet. Pokud jich budete dělat hodně, takto připravené vydrží bez problému měsíc. Prý. Tak dalece v čekání jsem se nedostala :-) 

A pak už jen stačí si dělat doma tapas party! Vyndat na talířek pár boquerones, můžete je dozdobit pár olivami. Podávejte s bílým chlebem a sklenkou wermuthu či sangrie. Ančovičky se jí rukou, přidržet za ocásek a rovnou s nimi do pusy.

¡buen provecho!


★ ★ ★

Příště se můžete těšit na článek o víně, kterým zahájím nejenom novou rubriku, ale i hezkou spolupráci se sommeliérkou Blankou. Abyste pak v Provence, ve stínu platanů, usrkávali chlazené růžové stylově :-) 


neděle 3. ledna 2016

Pohlednice z kavárny


Ač jsem (ne)dobrovolně v barcelonském exilu, mé srdce stále buší pro Provence ღ A pro Provensálce :-)
 
Mé představy jak budu víkendově dojíždět domů do kraje cikád ztroskotaly k mé veliké nelibosti na spojení Barcelona-Marseille/Aix en Provence. Pátek večer a neděle večer nejsou ideální časy, tedy v nabídce dopravců, a jinou časovou flexibilitu běžné pracovní nasazení po-pá nenabízí... Což ale neznamená, že nepopadám kabelu a neletím na nádraží či letiště směr levandule, úsměv široký, jakmile to díky španělským svátkům časově klapne! 
 
Ale ani tak mi nic z mé milované Provence neunikne :-) Kdyby vám náhodou v předvánočních přípravách uteklo, že Lenka vydává již čtvrtou knížku, tak s radostí dávám tip na čtení pod olivovník či k praskajícímu krbu až venku začnou padat sněhové vločky :     
 
 
 

Kam vás tentokrát zavede?
 
Na terasy kaváren, s výhledem i bez, kde nejste ani venku ani uvnitř, tak někde mezi. Sedíte a nemáte nic na práci, ale nemůžete říct, že neděláte nic. Děje se tu spousta věcí, dají se zde potkat zajímavé osoby, příběhy a situace. Ti, kteří znají Provence, vědí, že jeden z nejkrásnějších pohledů na ni, jeden z okamžiků, kdy si ji užíváme nejlépe, je od kavárenského stolku.“
 
Přijměte pozvání na skleničku růžového, ke kavárenskému stolku ve stínu platanů, 
s Lenčiným vlastním obrazovým doprovodem.
 
 

 
Krásné povídání s Lenkou, nejenom o poslední knize, si můžete ze záznamu Českého rozhlasu poslechnout zde.
 
  
 
 
 

pátek 1. ledna 2016

PF 2016

 
Přeji vám do nového roku jen to krásné, zdraví, lásku,
spoustu malých každodenních radostí které hřejí u srdce,
aby váš kávový hrneček nebyl na stole sám, nebe v puse,
abyste rokem 2016 propluli jak rybky, splnila se vám přání
a ze všeho nejvíc vinšuji po provensálsku když vás nebude o jednoho více
aby vás letos nebylo o jednoho méně  
 
 
    E se noun sian pas mai, que noun fuguen pas mens    
 



středa 28. října 2015

Bilancuju. Nebo balancuju???

Přesně dva měsíce co jsem se tady neukázala. Ne že by mě blogování přestalo bavit, jak by se mohlo zdát z počtu letošních příspěvků. Ale letos toho bylo opravdu hodně a poslední dobou až moc... Nebyl čas, když byl tak nebyla pozitivní mysl, a když bylo oboje tak nebylo na čem psát (bo můj comp a hlavně všechny fotky v něm si odnesli zloději).  

Když si teď projíždím fotky na Instagramu, všechno krásně plynulo, přání se plnila, na realizaci dalších se pracovalo, vše klapalo jak švýcarské hodinky. Sice nebyl moc čas na lelkování pod olivovníkem ani na sklenku růžového ve stínu platanů s přáteli ale dny byly pozitivně vyplněné do poslední minuty, spousta malých každodenních radostí, rozjetých projektů a vydařených akcí, obohacujících blízkých i dalekých cest, krásných setkání... Prostě život! Chce se mi dodat bájo život 

13. červenec. A ani to nebyl pátek... Už navždy bude pro mne milníkem před a po. Do té doby jsem si spokojeně (ač hekticky) žila svůj vysněný provensálský sen, poté se to vše začalo bortit, jedna smutná zpráva následovala špatnou až se to černé období vyhrotilo v radikální změny 15. října. Kdyby mi někdo před třemi měsíci řekl, kolik se toho za 90 dní semele, co vše budu muset rozdýchávat, jaký to bude mít dopad a kam mě to nakonec zavane, asi stopro bych na něj nevěřícně zírala a klepala si na hlavu...  

Vyhnána z ráje, snažím se vidět pozitiva i tam kde nejsou nebo se zdají nebýt. Ač srdénko to nebere, snažím se to rozumně vysvětlit hlavince. Aby pochopila. Aby akceptovala co srdce přijmout nechce. Že by mohlo být ještě hůř. Že není všem dnům konec. Že nejsem sama. Že mám kolem sebe spoustu srdcí na dlani, která na mě myslí a podporují  

Největší radost mám, že mám sladký diplom v kapse a jsem hrdá členka Cechu cukrářů ღ
Našeho přímořského apartmánu jsem si letos vůbec neužila, zato mě moc těší že naši hosté u nás strávili krásnou dovolenou, provoněnou levandulí a zalitou sluncem, od jara do podzimu! 
O to víc jsem si užívala naší chalupy ve Verdonských horách 
Cest bylo víc něž dost, doma jsem se ani ohřát nestihla, kufry ostatně také ne :-) Některé byly pracovní (Cannes, Paříž, Barcelona, Madrid), jiné sportovní (Nice, Ubaye, Millau), za nejlepší marmeládou (Miláno), jedna včelařská (Dordogne) a na pár štací jsem si dala repete. Jenom na Kubu a Reunion se nedostalo, místo toho jsem si střihla Mexiko a českou Vysočinu   
Dvakrát jsem se stala členkou dánského dream teamu Hubsch, stihla proletět trendy na Maison et Objet, toulat se po pařížských ulicích a ochutnávat v nejvyhlášenějších cukrárnách co město na Seině má. 
Ve Španělsku jsem byla jako doma. Střídavě pilovala řemeslo u knihařského mistra v Madridu a nořila se do diplomatických vod v Barceloně. Ač tam či tam, vždy řádně prokládáno tapas, churos, sangria y mucho más :-) Koho by ještě nedávno napadlo, že tu BUDU doma??? Mě rozhodně ne!! 
Na marmoškovou show s Blankou Milfaitovou na Expo v Miláně jsem se moc těšila. Málem to nedopadlo, onen 13. červenec zatřásl mým životem... Ale nakonec jsem to dala! Na zdraví ostravsko-šumavsko-provensálského dream teamu :-)   
Mexiko. Moc malá cena útěchy za vysněnou Kubu, protkaná strastmi,..
O tom ale až příště ;-)
Návraty na chaloupku u lesa a do voňavé kuchyně, v kruhu těch nejbližších, jsou nejkrásnější cesty ever ღ ღ  
Ani cesty po Provence nezůstaly ochuzeny! Celé jaro a léto jsem jezdila levandulovým krajem křížem krážem a účastnila se se svým ateliérem Cigale & Olive skvělých akcí, prodejních výstav a workshopů zaměřených  na řemeslnou výrobu Handmade in Provence. Velmi náročné v mnoha ohledech ale skvělá zpětná vazba se zákazníky!
Z ateliéru Cigale Olive. Radost největší  
Velikánskou radost jsem měla ze dvou krásných rozhovorů pro Svět ženy 
* * * *


Není toho málo. Za půl roku jsem toho hodně stihla, objevila, dokázala a bude na čem stavět dál!  
Sny se plní, stačí si přeci hodně přát. A já si přeju. 
Přeju si z celého srdce 


_____________
© crédit photos: Anýzovka v zemi cikád

čtvrtek 27. srpna 2015

Rande s marmeládovou královnou

Není třeba představovat s kým! Ani v Provence nám neuteklo, že Blanka Milfaitová sbírá jednu marmoškovou medaili za druhou :-) A to prosím chytáme zprávy ze světa běháním v levandulovém poli a ruce vztyčené k azuru :-D


Jedna i druhá ponocujeme a pracujeme 18 hodin denně 7 dní v týdnu, ale já mám o pár rukou navíc :-D

Už už to vypadalo, že my dvě se zřejmě nikdy tváří v tvář nepotkáme... To máte tak, jedna lítá po světě s batohem na zádech, druhá ho obráží karavanem. Jedna žije v zapadlé provensálské vesničce, kudy protéká ledový Verdon a kde za humny cikády dávají dobrou noc v levandulovém lánu. Druhou najdete v nejzapadlejší vesničce o jednom obyvateli na šumavském pohoří, kde zima je ladovsky bílá a kde za humny v kačáku plní přání zlatá rybka. Jedna i druhá jdou cílevědomě za zážitky, po atmosféře starých dobrých časů, za sny blízkými i dalekými, voňavými. Sladit tedy cestovně-debužírovací diáře s randem někde na zeměkouli není snadná věc. A to i když si ty diáře sama vyrábím ;-) 
Provence vs Šumava

První rande ve francouzském Menton běhěm vyhlášených citronových slavností padá. Blanka se svým monstrem přijíždí ze Sicílie, kempy široko daleko plné (holt mentonské marmošky jsou profláknuté) a já se flákám v posteli (rozuměj, ač zdravá jak řípa, padly na mne po letech čtyřicítky horečky)...



Než se na Slavnosti citronů do Menton vydáte, přečíst si o nich můžete u Blanky tady 
a spojte to s Karnevalem v Nice, o tom zase píšu já tady :-)

Rande č. 2 vypadá slibně. Bude v Miláně na Expo2015 a ještě si s Blankou dáme společnou marmeládovou show ღ Co je víc? Stačí počkat "jen" 5 měsíců... Co čert nechtěl (a nebo chtěl???), ač zdravá jak řípa, tak to se mnou pár týdnů před odjezdem krapet seklo :-/ Vydržím toho hodně. Pro strach mám uděláno, ikdyž mě na Madagaskaru honí domorodci s mačetou a mají zálusk na můj dlouhý bílý krk, ikdyž mě kapitán zapomněl na opustěném ostrůvečku v Indickém oceánu který mizí pod přílivem rychlostí blesku, ikdyž mě v hlubinách Karibského moře píchla smrtelně jedovatá ryba. Jen víkend plný velmi smutných zpráv a srdce jak cedník jsem už nerozdýchala... Kardiolog je neúprosný. Maximální odpočinek a zákaz létání. JÁ??? Kdo má letiště za druhý domov a kdo na místě den nevydrží??? Činím dva týdny a ač bezbožná, modlím se za zázrak. V pátek mám odlétat do Milána. Ve středu kardiolog opět kroutí hlavou, žádná cesta, žádné letadlo, je tu nějaký problém, přijďte zítra. Asi bych měla zavolat Blance, že pozítří nedorazím... Nevolám. Čekám na čtvrteční smilování boží. Celý den v nemocnici, navečer padá verdikt rady doktorů. Srdeční vada. Neléčitelné. Smilování nepřichází. Jedu domů. Přes slzy jak hrachy na cestu nevidím, verdonské serpentýny krouhám po paměti. U nás se svítí, ale nezastavuju, jedu dál. Auto nechám na silnici, sejdu do pole, opřu se o stařičkou mandloň na mezi, čučím do fialového lánu a nasávám omamnou vůni z nedaleké distilky. Tři hodiny mi hlava šrotuje tak hlasitě, že přehluší i naše včely. V jedenáct večer se zvednu, natrhám náruč levandule a jedu domů. Tam mě "vítá" Provencálec, oči strachem navrch hlavy. Poté co mi vynadá, vyřkne co toužím slyšet. "Jeď." Letenku nechávám propadnout, kupuju vlak do Paříže a další noční do Milána. Vážu voňavý pugét Blance a ve 4 ráno vyrážím na nádraží. Na cestu dostanu pusu a přání "jeď pomalu. a tím nemyslím auto."   

Jedu. Piánko, piánko, ale jedu!!  

Český stánek na EXPO2015, tedy jeho barovo-bazénová část kde 2 dny marmoškujeme v přímém přenosu
a auto-pták jehož pointa k tématu Expo mi uniká... v Milánském pařáku chladí ovšem parádně :-D
Anýzovka v akci :-)
Jeden den na Mauviel kotlíku probublávala kiwi-pomerančová marmoška. Božská  

Druhý den jahodovo-kiwiová s Prosecco.
Provensálec a pan P. mají jedno společné: jsou v našich online životech tajemní jak Karpaty! Tak jsem vám pana P. vyblejskla ;-)
Jahodovo-kiwiová připravená do vašich košíků a bájo lívanečky, kterých nebylo nikdy dost!
Dream Team 
Blanka, Jitka a Šárka s nádherným ostravským přízvukem a Anýzovka.
Práce hezky růčo, pod azurovou oblohou a s marmoškovo-levandulovou vůní.

Jaká je Blanka? Přesně taková! :-)

Dva dny společného marmeládování byly krásné. Setkání s Blankou v reálném světě velmi obohacující. Domů se vracím s úžasnou výslužkou, Blančinou knížkou provoněnou sluncem a marmoškami, a s nezapomenutelným snovým zážitkem 


Expo mě osobně nenadchlo, hodinové fronty do pavilonů, pavilony bez front o ničem, miliony lidí... Z čeho jsem však byla unešená byl Strom života a noční show 

A k čemu jsem došla v levandulovém poli? 
Že když to má přijít znova kdykoliv a kdekoliv, tak 
ať ten život za to setsakramentsky stojí!!  


PS: Blančin report z víkendového marmeládování si můžete přečíst tady :-)

PPS: A pokud nevíte kdo je Blanka Milfaitová (což si dokážu pouze vysvětlit tak, že jste poslední tři roky nonstop fárali v dole :-D tak čtení pod olivovník tady a tady a do třetice tady. A občas z toho dolu vylezte ;-) Svět a Blančiny marmošky za to stojí!


______________
© crédit photos: Anýzovka v zemi cikád, mimo ladovské zimy na Šumavě : Blanka Milfaitová a nebo pan P. ;-)

pátek 31. července 2015

Život jako z románu

O speciálu Výjimeční lidé kolem nás, který vyšel 30. dubna v časopise Svět ženy - číselné křížovky a kde mi vyšel rozhovor, jsem se již zmiňovala na Facebooku a Instagramu. Upoutávku a úvodní část rozvovoru Jak se žije ve voňavé Provence jsem dala k dobru na blogu tady. A protože jste mi hojně psali, že se na vás v trafice nedostalo, a to i přesto že redakce Burda dotiskovala a opětovně rozesílala po české domovině do stánků, uveřejňuji volné pokračování rozhovoru nazvaného Život jako z románu i zde na blogu. Nahlédnete tak pod pokličku Anýzovce, zjistíte jaké plány kuje a proč se rozhodla žít v Provence :-) 

Pa, letím obhlédnout olivový sad za humny, který je na prodej!
Bo ho potřebuji na tu kavárnu s cukrárnou pod olivovníkem přeci ;-) 


* * * * *



Kam se podíváme dnes? Do levandulového lánu co mi kvete za humny, ochutnáme Bandolské růžové s olivovou tapenádou na terase našeho přímořského apartmánu, zaklepeme na dveře v okrovém Roussillon, stavíme se v Oraison na mandlových slavnostech, zajedeme na chalupu do hor s výhledem na Verdonský kaňon a nebo se ztratíme někde při toulkách po Provence :-)
Tajenka: do jednoho bývalého kláštera

______________
© článek Svět Ženy - křížovky : nakladatelství Burda
© crédit photos: Anýzovka v zemi cikád



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...