pátek 31. července 2015

Život jako z románu

O speciálu Výjimeční lidé kolem nás, který vyšel 30. dubna v časopise Svět ženy - číselné křížovky a kde mi vyšel rozhovor, jsem se již zmiňovala na Facebooku a Instagramu. Upoutávku a úvodní část rozvovoru Jak se žije ve voňavé Provence jsem dala k dobru na blogu tady. A protože jste mi hojně psali, že se na vás v trafice nedostalo, a to i přesto že redakce Burda dotiskovala a opětovně rozesílala po české domovině do stánků, uveřejňuji volné pokračování rozhovoru nazvaného Život jako z románu i zde na blogu. Nahlédnete tak pod pokličku Anýzovce, zjistíte jaké plány kuje a proč se rozhodla žít v Provence :-) 

Pa, letím obhlédnout olivový sad za humny, který je na prodej!
Bo ho potřebuji na tu kavárnu s cukrárnou pod olivovníkem přeci ;-) 


* * * * *



Kam se podíváme dnes? Do levandulového lánu co mi kvete za humny, ochutnáme Bandolské růžové s olivovou tapenádou na terase našeho přímořského apartmánu, zaklepeme na dveře v okrovém Roussillon, stavíme se v Oraison na mandlových slavnostech, zajedeme na chalupu do hor s výhledem na Verdonský kaňon a nebo se ztratíme někde při toulkách po Provence :-)
Tajenka: do jednoho bývalého kláštera

______________
© článek Svět Ženy - křížovky : nakladatelství Burda
© crédit photos: Anýzovka v zemi cikád



středa 10. června 2015

Guestpost : Babičce s láskou

S Lenkou jsem se potkala v New Yorku, kde já jsem bojovala za trvalý mír a blahobyt na Zemi a Lenka zařizovala, aby na to byly peníze. Ani ne po dvou týdnech jsme společně odjely na pár dní křížem krážem po East Coast. Cílem byla cesta, řádně prokládaná kulinárními zastaveníčky a dlouhými foto seancemi. A ač pro fotky i přes plot skočím, proti Lence jsem těžký břídil! Ta se vrhala do bahna, do sněhu, do řeky aby zachytila ten správný úhel, správný okamžik, správnou atmošku. Mrkněte sem co Lenka umí s objektivem vykouzlit ღ

US road trip jsme si bájo užily, v Provence si daly repete a já se moc těším až dojde na další společnou cestu. A naše společné projekty! Třeba kurzy pečení francouzských dortů a food photography v Praze ... nechte se překvapit ;-)        

Zpět k babičce. Tradice miluju, ty domácí obzvlášť, a čím jsem starší, tím víc na nich lpím. A nebo to bude tím, čím déle jsem daleko od domova? Houstičky v Provence nemáme neboť jedeme na croissantech, a tak když jsem loni přistála u Lenky doma, řádně vybavena vínem a sýry na ladies night, zblajzla jsem jich plný košík, ještě vlažných, voňavých, nadýchaných. Chtěla jsem recept. Máte ho mít i vy. Opravdu stojí za to! 

I chleba nám Lenka upekla. Takhle bájo jsem se měla :-)

Mávám z Provence,
Anýzovka


PS: Až pojedete kolem levandulových polí, stavte se u nás na pastis pod platanem a nezapomeňte přihodit do kufru pytlík polohrubé mouky! Abych měla z čeho tyhle báječné české housky v Provence péct ;-)


* * * * *


Když babička přijela na Staré bělidlo, bylo jí prý asi pětapadesát. V životě Barunky pobyla asi pět let a zanechala v něm tak nesmazatelnou stopu, že se díky Boženě Němcové stala jednou z nejvýznamnějších postav české literatury. U nás to bylo jinak - vtrhla jsem svým narozením do babiččina života, když jí bylo šedesát, a měla jsem to štěstí, že jsem ji vedle sebe měla přes tři desetiletí. Kdyby archetyp babičky, moudré a laskavé ženy zahrnující své okolí bezpodmínečnou láskou, nepopsala ve svém nesmrtelném díle už Němcová, zasloužila by si román ta moje.
  


I když - psaní románů by pro mě asi stejně nebylo. Místo toho si babičku připomínám pečením housek, skvělých, na jazyku se rozplývajících a láskou oplývajících housek, které se stejnou chutí baští dítě-nejedlík i kamarádky na dietě - protože těmhle houskám prostě neodoláte. (A pokud držíte dietu a pustíte se do pečení, nestěžujte si pak, že jste nebyli varováni.)

Nutno přiznat, že nejde o recept děděný v naší rodině již po kdovíkolik generací. Myslím, že ho babička objevila v nějakém časopise někdy v osmdesátých letech minulého století. Ale aby se z něčeho stala tradice, musí to jednou začít a pak se to musí šířit, a moje babička to začala a já teď šířím. Pokud se chcete přidat, vemte:

  • 1/2 kg polohrubé mouky
  • 1 vejce do těsta, 1 na potření housek
  • 1 droždí (42g)
  • 100 ml majonézy
  • 1 lžíci cukru
  • 1 lžíci soli
  • 3 dcl mléka
  • mák, sezam, sůl... na posypání,

Zadělejte těsto a nechte ho vykynout. Z vykynutého těsta upleťte housky a nechte je znovu asi 10 minut vykynout na plechu. Potřete je rozšlehaným vejcem, posypte mákem či jinou posypkou a pečte je dozlatova.


Takhle je to jednoduché. Vlastně není co pokazit a až se do pečení těchto housek pustíte, snadno objevíte vlastní vylepšení a postupy. Kdyby se vám do začátku hodily ty moje, tak vězte, že:
  • Ingredience prostě zamíchejte dohromady, nemusíte čekat, až vzejde kvásek. Na zadělání těsta na rozdíl od své babičky používám robota, neb mám ruce intelektuálky, ale zvládnout se to jistě dá i bez mechanizace. V robotu hnětu tak 5-10 minut.
  • Těsto nechte vykynout na zhruba dvojnásobek objemu, ale těsto je velmi tolerantní a unese i překynutí - jen je pak při pletení housek různě ochotné spolupracovat.
  • Případná nespolupráce spočívá hlavně v drastickém smršťování, takže vám z válečku těsta po rozdělení na díly, které chcete zaplést, zbydou cancourky, které ani nejdou překřížit. Někdy je naopak těsto tak přičinlivé, že vám mohutně kyne přímo pod prsty, takže pak zaplétáte hlavně bubliny. Obojí se ale dá hravě zvládnout a na výsledek to nemá vliv.

housky postup.jpg

  • Housky pletu ze tří pramenů, ale vylepšila jsem časem postup, jak je vidět na obrázku, takže housky pak mají krásné kulaté hlavičky. Výchozí váleček, který pak dělím v poměru 2:1, je asi 30 cm dlouhý.
  • Mně vycházejí housky po upečení menší než kupované, bývá jich z této dávky tak 24, po 12 na jeden plech. Peču je na pečicím papíře. V troubě ještě dost nabydou, je potřeba jim nechat místo, aby se na sebe moc netlačily - jsou to evidentně společenská stvoření a když je dostatečně neizolujete, budou se sdružovat :-)
  • I když už jsem housky pekla nesčetněkrát, na otázku okolochodících nedočkavců “kdy tak budou upečené?”, stále odpovídám “až budou, tak budou”. Ne že by čas byl proměnlivý, jen jsem to prostě nikdy neměřila, a když se z trouby line ta báječná housková vůně, zdá se stejně každá minuta dlouhá. Peču tak na 175° a hotové jsou, když mají tu správnou zlatavou barvu. To se prostě pozná.

housky.jpg


Dobrou chuť a až se do čerstvě upečené housky zakousnete, 
zavzpomínejte třeba na svou babičku!

Lenka


_________________
© crédit photos :
- bochník v sýrovém zátiší: photo Anýzovka, food styling Lenka
- Babička : By Honza Groh (Jagro) (Own work) [CC BY-SA 3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], via Wikimedia Commons
- Babiččino údolí : Anýzovka v zemi cikád
- housky : Lenka


úterý 5. května 2015

Jak se žije ve voňavé Provence?

Dozvíte se v článku. Tedy jak se mi žije v kraji cikád ;-) 


Pojďte na návštěvu do levandulových polí v okolí Valensole, na sklenku bílého chlazeného v pitoreskním rybářském přístavu Cassis,  vykupte krám na bio trhu ve Forcalquier a nebo se stavte za mnou na kávu s koláčem v našem provensálském vidieku :-)
Když mě oslovilo nakladatelství Burda, že by se mnou rádi uveřejnili rozhovor do připravovaného speciálu, který bude kombinovat zajímavosti, unikátní profese a křížovky, s velkou radostí jsem kývla. Nejenom, že mě velmi potěšil zájem paní šéfredaktorky Kateřiny Chumové o rozhovor se mnou, velkou radost jsem měla, že se jednalo právě o toto nakladatelství. Jejich časopis o módě, Burda, byl vůbec první který jsem po dlouhá léta kupovala, inspirovala se módními světovými trendy a podle jejich výborně zpracovaných a padnoucích střihů i šila. Když jsem se přestěhovala do Paříže, časopis jsem kupovala dál, zřejmě z nostalgie, protože ve městě na Seině jsem si nic neušila. Nebyl čas a nebylo na čem, šicí stroj zůstal prvních pár let v Čechách. Ale z koupě se stal rituál. V "mé" malinké trafice mi ho schovávali pod pult, protože jim chodil pouze jeden výtisk a kdybych o něj přišla, to by byla hotová tragédie :-) Když jsem si ho vyzvedla, nesla jsem ho jak relikvii do Luxembruské zahrady, vedle které jsem bydlela, usadila jsem se na kovovou židli Fermob v parku, nožky hodila na balustrádu s výhledem na jezírko a natěšeně listovala. Když pršelo, uvelebila jsem se na vyhřívanou terasu v Café Le Rostand a koukala do korun stromů stejné zahrady a když v zimě topili v krbu, tak jsem se stylově uvelebila s Burdou rovnou k němu. Popíjela jsem čaj od Marriage Frères, k němu pojídala vlažný Tarte Tatin s čepicí zakysané smetany, který na mě mrkal z pod skleněného poklopu hned jak jsem vkročila, a listovala časopisem. Tak nějak mě každý měsíc spojoval s domovinou...
Luxemburská zahrada s fontánou Medicis


Pro humornou historku "z natáčení" musím dodat, že jsem si všechny časopisy nechávala, spořádaně na mě počkaly v Paříži až se vrátím z mého newyorského života a při stěhování do Provence nepřipadalo v úvahu, že bych je po letitých loajálních službách vyhodila! Jak jsem hromady knih co jsem měla inteligentně rozdělila do malých krabic, aby byly přijatelně těžké, tak jsem výtisky Burdy narovnala do velkých vyztužených krabic, tak jak byly srovnané po ročnících, neboť rozdělit je se mi nějak nezamlouvalo :-) Výsledkem byly čtyři OBŘÍ krabice, které vážily metrák a nikdo s nimi nebyl schopný hnout. Provensálec strašně hudroval, chrčel a sípal snažíc se krabice dostat do kamionu před domem. U každé, totálně odrovnaný, se dotazoval co v tom proboha je, co to je ta Buuurrrrda ??? (zde si prosím doplňte "tvrdé" a výrazně pronesené U a francouzské ráčkované R pro ilustraci situace). Já mlžila, že to jsou strašně důležité dokumenty neboť mi bylo jasné, že by obratem zůstaly v pařížském bytě... Kdyby byl žena, hned by věděl co se pod velkým nápisem černou fixou na čtyřech identických krabicích skrývá ;-) 

PS: nepřejte si vidět ten pohled, když jsem v Provence krabice s nápisem Burda vybalila :-D




Zpět k rozhovoru. Jak jsem včera na Facebooku avízovala, na májový víkend vyšel očekávaný speciál s podtitulem Výjimeční lidé, který najdete na stáncích pod názvem Svět Ženy - křížovky. V časopise najdete nejenom volné pokračování mého rozhovoru nazvaného Život jako z románu, báječnou společnost mi zde dělají skvělí lidé jako třeba pan profesor Pafko či herečka Simona Stašová a je plný inpirativních rozhovorů z různých koutů světa. Rozhodně stojí za přečtení!




První část mého interview vyšla již začátkem dubna v měsíčníku Svět Ženy a já vám ho zde se svolením redakce přináším:


Tajenka: pak koukám na staré české filmy a peču české koláče

Pokračování rozhovoru najdete ve zmiňovaném speciálu. Já touto cestou velmi děkuji paní šéfredaktorce Katce za krásnou příležitost podělit se s vámi o moji Provence a perfektní spolupráci na rozhovorech ღ


Doufám, že vás upoutávky zaujaly a přeji vám krásné čtení speciálu! Báječně si ho užijte u kávy či čaje, něco na zub k tomu nesmí chybět, o tom žádná ;-) Já se na oplátku velmi ráda podělím o vaše momentky s časopisem na Facebooku či Instagramu.



________________________
© články Svět Ženy - křížovky : nakladatelství Burda
© crédit photos: Anýzovka v zemi cikád, kromě Luxemburské zahrady s fontánou Medicis a titulky Burdy z r. 1959


středa 18. března 2015

Na skok v gurmánské Paříži

Když uslyšíte slovo Paříž, zajisté se vám vybaví železná lady Eiffelovka, hrbáč z Notre-Dame, Amélie z Montmartru, zamilované páry držící se za ruku při procházce po nábřeží Seiny, Mademoiselle Chanel a pařížská haute couture, literární kavárny na boulevard Saint Germain…  

Co však hýbe pařížskou scénou, šeptá se mezi gurmány a za čím je rodilá Pařížanka na Louboutinkách ochotna přejít z jednoho břehu na druhý jsou slůvka jako macaron, éclair, chou. Jinými slovy Conticini, Ladurée, Adam, Hermé, Michalak, Hévin, Martinez… Ti nejlepší šéfcukráři co Paříž má, crème de la crème ve sladkém království.   

Jedete poprvé do Paříže a máte dilema zda zvolit obligátní památky či dát přednost gurmánství? Chcete vidět (téměř) vše a ochutnat od každého něco? Jak jednoduché! Obujte pohodlné ale stále elegantní mokasíny, dámy pravé pařížské balerínky od Repetto, a vydejte se za obojím. Prodloužený víkend vám na to bude stačit!  
  
Bez návštěvy Tour Eiffel zřejmě nebudete chtít Paříž opustit, začneme tedy zde čtvrteční objevování města na Seině. Ti odvážní si vyšlapou na železnou lady po schodech, odměnou jim bude Paříž jako na dlani a pozdní snídaně. Vězte, že croissant a café au lait zde chutnají jinak než "dole", nadpozemsky. Pokud chcete vidět Eiffelovku z jiného, neotřelého úhlu, popojděte po nábřeží do zahrad Musée du Quai Branly, kde můžete zároveň obdivovat architekturu tohoto nového muzea primitivního umění, které navrhl Jean Nouvel. Na jedné ze stojánek si půjčíme kolo Vélib a vydáme se přes řeku ke Trocadéro a dál do 16. obvodu. Cíl je jasný: Pâtisserie des rêves, tedy cukrárna snů a to doslovně. Ze stropu vysí skleněné poklopy, které se zvedají podle objednávek hostů, a pod nimi jsou k nahlédnutí úžasné kreace Philippa Conticini. V přilehlém salonku určitě ochutnejte jeho zásluhou oceněný Paris-Brest, vyhlášený Saint Honoré či Tarte Tatin. Večer zakončete projížďkou lodí po Seině, odkud se vám naskytne krásný pohled na většinu památek a s hlavou plnou dojmů půjdete na kutě. 


Pâtisserie des rêves
Paris-Brest od Philippa Conticini
Železná lady ze zahrady Musée du Quai Branly

Pátek si necháme na Montmartre ale než se tam vydáme, posnídáme v prvním obvodě,  někde v kavárně mezi Operou a zahradami Tuileries. Avšak žádné vysedávání! Tak jako Pařížané, jedno espresso a croissant ve stoje u pozinkovaného baru. Pro více pařížské autentičnosti můžete listovat denním tiskem či sledovat chic parisien na kolemjdoucích. Posilněni, projdeme přes Place Vendôme, kolem hotelu Ritz, do ulice Cambon. Stejnou cestu léta chodila Mademoiselle Chanel. Stavíme se v č. 31, kde jsou stále ateliéry a boutique Chanel, u č. 21 zavzpomínáme na první kloboučnictví Coco a v čísle 4 vykoupíme krám - makronky či křehký zákusek Ispahan z růží a liči od Pierre Hermé bude to pravé na cestu vzhůru k Montmartru. Tady je nejlepší se ztratit, potulovat se bezcílně po uličkách této "vesnice ve městě", kde na vás dýchá atmosféra dekadentní Paříže. Nemůže se stát, že při toulání minete kabaret Lapin Agile, Musée Montmartre odkud je nádherný výhled na pařížské střechy a vinici, bílou baziliku Sacré Cœur, náměstíčko Place de Tertre se stovkou malířů… Kaváren je zde přehršel, stačí se posadit na venkovní terasu, popíjet kávu, ukusovat laskominy od Hermé a užívat si místní atmosféru. Při procházkách také objevíte trendy boutiky s módou a designovými kousky a večer si můžete zajít zatancovat kankán do Moulin Rouge či povečeřet k Jeanne B. Ale Montmartre rozhodně stojí za to opouštět pozdě večer, za světla kandelábrů, scházejíc nekonečné schody zpět k městu Paříži.
    


Vinice na Montmartru

Kabaret Lapin Agile

Po nachozených kilometrech uplynulého dne, sobota bude lenivá ale rozhodně ne nudná. Začneme ji vydatným brunchem. Třeba na palubě lodi kotvící před Musée d´Orsay nebo v nedaleké trendy kavárně Coutume Café.  Muzeum d´Orsay, jeho nádražní architektura a díla věnovaná 19. století rozhodě stojí za návštěvu, tak jako jeho Café de l´Horloge v posledním patře s úžasným výhledem přes obří ciferník hodin. Paříž by nebyla Paříží bez korzování po boulevard Saint Germain des Prés a vysedávání na terasách kultovních kaváren v duchu vidět a být viděn. Na čaj o páté se tedy můžete usadit v Café de Flore, v kavárně Les Deux Magots či popojít o kousek dát do ulice Bonaparte k Ladurée. Zde máte na výběr mezi budoárem a salonkem v koloniálním stylu a širokou škálou laskomin, obligátních křehounkých makronek a výborné horké čokolády. Odpočati, projdeme se po nábřeží k Notre-Dame a dál přes ostůvek Ile Saint Louis na pravý břeh do třetího obvodu. Concept store Merci zde nabízí na třech podlažích vše co je momentálně v Paříži in a představuje nové kreativní talenty. Spousta inspirace pod jednou střechou designového nábytku, doplňků do domácnosti, módy, módních doplňků a originálního papírnictví. Večer můžete třeba zakončit ve společnosti neznámých hostů u jednoho velkého stolu v neo bistru Le Tourrette či romantickou noční procházkou po nábřeží Seiny.

Café de l´Horloge v muzeu Orsay

Sladká pauza u Ladurée



Concept store Merci

Merci nenabízí pouze designové kousky, ale také občerstvení v knihovně

neo bistro Le Tourrette

Poslední den pařížského dobrodružství! Brunchovali jsme včera, vydáme se po lehké snídani do pátého obvodu na náměstíčko Place Monge. Nedělní trh je zde menší, zato sem chodí jen místní. Kvalita, ceny a sezónnost ovoce, zeleniny, sýrů, uzenin a květin jsou na tom znát. Pokud jste milovníky čaje, než opustíte trh, zastavte se v Maison des Trois Thés, kde čajový mistr Maître Tseng nabízí více jak tisíc druhů čajů té nejvyšší kvality. Na oběd se můžete stavit v blízké kantýně vietnamské komunity Foyer Vietnam nebo se projet na kole do Marais a dát si v Café Pinson lehký oběd ze sezónních bio potravin. Historická čtvrť Marais je k nedělní procházce jak stvořená, navíc v neděli to zde tepe životem. Až na vás příjde mlsná a čas na odpolední pauzu, zajdětě do cukrárny Éclairs de génie. Christophe Adam zde nabízí pouze jeden druh zákusku éclair z odpalovaného těsta, plněného krémem a s polevou, zato v nesčetných variacích chutí a barev. Se sladkým úlovkem se přesuňte na nejkrásnější náměstí na světě Place des Vosges a vychutnejte si poslední okamžiky v Paříži sedíc na trávníku či v jedné z četných kaváren v podloubí... 


Éclairs de génie od Christopha Adama

Place des Vosges 

Nezapomeňte vaše čtyřdenní pařížské toulání řádně prokládat posedáváním v kavárnách a na židličkách seřazených jako v divadle sledovat dění ulice a nasávat atmosféru města na Seině! A pokud jste vše nestihli a neochutnali, nevadí...

Určitě nejste v Paříži naposled :-)


_______________
© crédit photos: Anýzovka v zemi cikád



Repetto: www.repetto.com
Tour Eiffel: Champ de Mars - 5 avenue Anatole France, 7e - www.tour-eiffel.fr
Musée du Quai Branly: 37 quai Branly, 7e - www.quaibranly.fr
Pâtisserie des rêves: 111 rue de Longchamp, 16e - www.lapatisseriedesreves.com
Chanel: 31 rue Cambon, 1e - www.chanel.com
Pierre Hermé: 4 rue Cambon, 1e - www.pierreherme.com
Musée Montmartre: 12-14 rue Cortot, 18e - www.museedemontmartre.fr
Moulin Rouge: 82 boulevard de Clichy, 18e - www.moulinrouge.fr
Jeanne B.: 61 rue Lepic, 18e - www.jeanne-b-comestibles.com
Coutume Café: 47 rue de Babylone, 7e - www.coutumecafe.com
Musée d´Orsay: 1 rue de la Légion d'Honneur, 7e - www.musee-orsay.fr
Café de Flore: 172 boulevard Saint-Germain, 6e - www.cafedeflore.fr
Les deux Magots: 6 place Saint Germain des Prés, 6e - www.lesdeuxmagots.fr
Ladurée: 21 rue Bonaparte, 6e - www.laduree.com
Merci: 111 boulevard Beaumarchais, 3e - www.merci-merci.com
Le Tourette: 70, rue de Grenelle, 7e
Maison des Trois Thé: 1 rue Saint-Médard, 5e - www.maisondestroisthes.com
Foyer Vietnam: 80 rue Monge, 5e - www.foyer-vietnam.org
Café Pinson: 6 rue du Forez, 3e - www.cafepinson.fr
Éclairs de génie: 14 rue Pavée, 4e - www.leclairdegenie.com


sobota 14. února 2015

Anýzovka na cestách ... v Nice

I když jenom u sousedů, to se taky počítá, ne? :-)

Na Azurové pobřeží jezdíme strašně málo, a to je škoda, protože jsou tam kouzelná místa. Je to moc blízko na to, abychom tam jeli na dovolenou (a stejně v létě by mě tam nikdo nedostal) a moc daleko na to, abychom si tam vyjeli jen tak na jednodenní výlet. Na víkend ideální, ikdyž pak mám velké dilema kam jít, co vidět, kde si dát drink na promenádě, kam na sweet treat, do jakého butiku skáknou... Ono čekáním než zase na Azuro vyjedu se můj wishing list řádně prodlužuje :-) 



Co na něm bylo tentokrát? Cours Saleya je mou stálicí. Je nemyslitelné abych při návštěvě Nice opomenula ráno zajít na ovocný a květinový trh, stavit se hned z kraje Chez Thereza na cizrnovou socca a procházejíc se po trhu ji uždibovat. Co zde rozhodně stojí za koupi jsou citrusy - citrony z Menton jsou ty nejlepší, pomeranče tolika druhů, že nové stále objevuji (tentokrát jsem odjela s bergamote), kumquaty... prostě báseň  A bio!







Když se všeho řádně nakochám a nákupní koše jsou plné, usadím se na jednu z mnoha teras kaváren na kávu a jen tak nasávám víkendovou atmošku... 



Škoda, že se čas nedá zastavit a víkend má jenom 48 hodin! Několikakilometrová procházka po pobřeží po Promenade des Anglais a Quai des Etats-Unis je vždy skvělá, mořský vánek vám šlehá do tváře, vlasy vlají a pokud máte chuť, můžete naskočit na samoobslužná kola a bude vám ve větru vát i sukňa :-) My míříme do přístavu, kde se v sobotu koná trh se starožitnostmi. Ve Village Ségurane nabízí přes třicet starožitníků skvělé vintage kousky, za prozkoumání rozhodně stojí, občas objevím i zapomenutý trezor za rozumnou cenu. Tentokrát to byly velmi stará plátna a vyšívané ubrusy. 

Kousek vedle je Confiserie Florian, kde po dlouhé týdny připravují kandované ovoce, orangettes a obzvlášť specialitu z Nice a to celé kandované klementýnky  Zdarma se můžete projít po výrobně, ale lepší je sem zajít v týdnu kdy uvidíte cukráře při práci. V butiku v prvním patře můžete pak ochutnat spoustu laskomin a bez clémentines confites rozhodně neodcházejte!     


Cestou z přístavu zpět do staré čtvrti naskakujeme do výtahu na Colline du Château, abychom stihli západ slunce. Odtud je úžasný výhled po pobřeží a máte Nice jako na dlani. 


Večeři jsem měla v plánu v jedné z gastronomických restaurací à la romantická večeře ve dvou ;-) Jeden míní, Nice mění, dlouhá zimní dovolená v letoviscích po Provence způsobuje, že jsou všechny zavřené a pár otevřených již plně obsazené... Vydáváme se do ulic hledat otevřenou restauraci, která má stůl pro dva a již zvenčí nás atmoškou zve k usazení se ke stolu. Nelehká mise! Už to vypadá, že budeme bez večeře, když jednu malou restauraci v zapadlé uličce objevujeme. Dobrá večeře i romantická duše zachráněny :-) 


Nedělní rána mám ráda líná a s brunchem... Lenošení v posteli mi není přáno neboť Provensálec běží Marathon de Nice, který není opravdovým maratonem, ale krásnou 10 kilometrovou sprintovkou po Promenade des Anglais. 


Ale pozdní brunch z wishing listu nedám! Tedy... ty ze seznamu objevování nových trendy kaváren to opět nebudou. Ale brunch mám :-) Posilnění, vydáváme se do uliček starého města. Mám na seznamu několik butiků s handmade výrobky a designovými kousky, které bych ráda navštívila a Provensálec má pro změnu zálusk na speciality z Nice. A taky chceme na výstavu do Palais Lascaris. A co kdyby nám zbyl čas i na tea time nebo na zmrzlinu od Fennochio ;-)

Boutiky jsem zvládla v rekordním čase, všechny zavřené, ikdyž jsou v neděli běžně v provozu. Hlava mi to nebere, maratón se koná každý rok, letos je tady přes 8000 běžců, všichni jsou zde s někým, hodně z nás zde tráví víkend, ulice jsou plné lidí a téměř se pereme o pár volných stolků v kavárnách... Vyrážíme tedy za jídlem ;-) K Espuno pro domácí gressini, které celý den vytahují z krásné pece a k Lagache pro nejlepší chleba. U Tosello vykupujeme krám - čerstvá pasta, tortellini, gnocchi... jako od Italské mama. Kandované ovoce a citrusy jsme stihli už včera, tak máme splněno :-) 



Počasí je nádherné, a tak se nám nechce sedět uvnitř v kavárně u čaje o páté ani procházet výstavy. Jdeme raději nasávat odpolední atmošku na pobřeží, sluneční okulky na nose, ruku v ruce  Takový předčasný Valentýn ;-) 


Krásný valentýnský víkend i vám!


______________
© crédit photos: Anýzovka v zemi cikád

Cours Saleya - ovocný, zeleninový a květinový trh - denně 6.00-13.30, kromě pondělí
Chez Thereza, Socca du Cours - stánek na trhu Cours Saleya
Village Ségurane - v přístavu, quai Lunel a rue Robilante - od úterý do soboty 10.00-18.00
Confiserie Florian - 14 quai Papacino
Espuno - 35 rue Droite
Lagache - 20 rue Arson
Tosello - 6 rue Sainte Réparade


čtvrtek 1. ledna 2015

Jak na Nový rok...

... doufám, že tak bude po celý rok! Dnešní den byl totiž krásný ღ

Výjimečně jsem si dala jedno novoroční předsevzetí, a to že si letos konečně splním dlouho odkládaná přání :-) Ale pšššt! Vyslovená přání se jinak rozplynou jak pára nad hrncem ;-) 

Přeji vám do nového roku 2015 jen to krásné, štěstí, lásku, rozzářené dětské oči, zvonivý smích, spoustu zajímavých setkání, blízké  i daleké cesty, splněná přání a ať je každý váš den neobyčejný!   



Paříž vykročila do Nového roku 2015 originálně! 


čtvrtek 25. prosince 2014

Vánoční tradice v Provence

Vánoce miluju. Pro mne nejkrásnější svátky roku. Navždy je budu mít spojené s třeskutou zimou na Vysočině, poletujícími vločkami, sněhem křupajícím pod nohami cestou na půlnoční, kaprem ve vaně, pečením cukroví po celý advent, strojením stromečku ráno na Štědrý den pojídajíc vánočku od maminky a sledováním pohádek, čekáním na zlaté prasátko, "nenápadným" uždibováním cukrovinek ze stromečku, krájením jablíčka s přáním aby v něm byla ukrytá hvězdička... prostě pravé české vánoce na sněhu jak mají být ღ

Letos poprvé trávíme vánoční svátky doma v Provence a ne "tradičně" na konci světa vpravo, batoh na zádech. Provensálec to špatně nese, vánoce nemá rád... Já bych se doma s obrovskou chutí vyřádila na deko a dodržovala všechny tradice, jak české tak místní, ale obávám se, že by to na něho bylo krapet moc :-) Taky marné pokusy o usmažení něčeho chutného z francouzských baheňáků mám již dávno za sebou, kdy jsem tři dny lítala po Paříži a sháněla kapra na štědrovečerní večeři ... který pak šel rovnou do koše ;-) Vánoční atmoška tady na jihu nulová, venku azúro, sluníčko praží tak, že jsem si i stihla spálit nos a jediné co připomíná "vánoce" jsou mraky lidí v obchodech shánějících freneticky dárky a jídlo. Viděno takto, chápu Provensálce... 

Přitom v Provence máme krásné vánoční tradice! Tak jako po celé Francii, vánoce se slaví v předvečer 24. prosince a následný den 25. Na dvacátéhočtvrtého se sejde rodina k večeři a společně jde na půlnoční mši. Dárky pod stromečkem se můžou rozbalit tedy až po půlnoci, pokud jsou děti malé čeká se do druhého dne. Samozřejmě nechybí vánoční stromeček, který je běžně v domácnostech nazdobený již začátkem prosince, a jesličky. Tím podobnost "francouzských" vánoc v Provence končí. A přicházejí na řadu jedinečné provensálské tradice, zvyky a jídla. 


24.12. se provensálská rodina sejde na gros souper, tedy velkou večeři, ikdyž se ve skutečnosti jedná o skromnější večeři před půlnoční mší. Vánoční večer začíná starobylým pohanským zvykem cacho fio. To je obřad, kdy se velké poleno ovocného stromu přikládá do krbu. Nejmladší člen rodiny třikrát nalije svařené víno vin cuit na poleno, zatímco nejstarší člen žehná v provensálštině rodině "Radujme se! Radujme se! Radujme se! Ať nás náš Pán naplňuje radostí! A jestli nás v příštím roce nebude víc, můj Bože, ať nás není méně!" Poté celá rodina obejde třikrát slavnostní tabuli a společně položí poleno do krbu, který nesmí vyhasnou po celou dobu vigilie.   


Na slavnostní stůl se položí tři bílé ubrusy - jeden na štědrovečerní večeři, druhý na oběd 25.12. kdy se podává maso a třetí na večeři. Nesmí chybět tři svíčky, větévka cesmíny pro štěstí a tři mističky s naklíčenou pšenicí a čočkou, které se vysazují 4. prosince, kdy u nás trháme Barborky. Symbolika trojky představuje svatou Trojici. Chléb se také rozdělí na tři části - jedna pro chudé, jedna pro přítomné hosty a jedna se uloží do komory. Na stůl se prostře o jeden talíř navíc, pro chudého či kolemjdoucího poutníka. A může se hodovat a bdít.

Na štědrovečerní tabuli se podává sedm postních pokrmů z ryb a zeleniny (sedmička zastupuje Pannu Marii Sedmibolestnou) a třináct provensálských dezertů (reprezentujících poslední večeři Krista s dvanácti apoštoly). Večeře začíná polévkou aigo boulido, která se připravuje z vývaru z lístků šalvěje a nalije se na krajíc okoralého chleba, potřeného česnekem a zakápnutého olivovým olejem. Pokračuje se pokrmy z ryb, hlemýždi a zeleninou. Přesné menu není dané, ale ze zeleniny nesmí chybět mangold, celer a artyčoky, doplněno o pomazánku z ančoviček anchoïade. Večeře končí třinácti dezerty, které musí každý host ochutnat.  


4 laskominy (nugát ve dvojím provedení se počítá za jednu :-)

Každý provensálský region a dokonce i něktérá města či vesnice mají vlastní složení 13 štědrovečerních dezertů. Avšak základ je obligátní pro všechny. Jsou potřeba 4 druhy pamlsků, 4 almužny, 4 druhy čerstvého ovoce a třínáctý dezert, který musí být výjímečný. Obligátní je pompe à l'huile, což je placka podobná focaccia, připravená z kvalitního olivového oleje a esence pomerančových květů. Zásadně se nekrájí nožem, nýbrž láme, tak jako Ježíš rozlomil skývu chleba. Povinný je také nugát, ať již bílý či černý, který zosobňuje kajícníky. Nougat noir se připravuje z medu a mandlí a nougat blanc mu je podobný, ale díky bílkům je měkký. Další dva pamlsky si zvolíte podle rodinné tradice či místních zvyků nebo specialit. V okolí Aix en Provence to jsou mandlovo-melounové calissons, v Aptu kandované ovoce nebo orangettes - pomerančové kůrky máčené v čokoládě. Může to být také ovocné želé pâte de fruits, tenounké a křupavé oreillettes... Následují čtyři "almužny" reprezentující řeholnické řády: vlašské ořechy či lískové oříšky za Augustiány, mandle za Karmelity, sušené fíky za Františkány a rozinky za Dominikány. Čtyři druhy čerstvého ovoce ze sadu, většinou jablka, hrušky, dříve zimní melouny které nyní nahrazují klementinky a ze zářijového vinobraní pečlivě opečovávané hrozny. A nakonec dezert třináctý, vyjímečný, takový který nepečeme doma, nepěstujeme v zahradě a není k sehnání v blízkém okolí. Dříve to byl jediný dezert, který se kupoval. Mohou to být datle, symbolizující Kristův původ z Východu, kandované ovoce, ledové kaštany... 13 dezertů se podává se sladkým svařeným vínem vin cuit, které kromě názvu nemá mnoho společného s českým svařákem. Proces jeho výroby je poměrně dlouhý a pokud si ho zavčasu nepřipravíte doma na vánoce, nikde ho v prodeji neseženete. Proto se často nahrazuje sladkým vínem vin doux. Dezerty se ze slavnostní tabule nesklízejí, zůstavají na stole po tři dny, pouze se na ně přehodí cípy ubrusu na noc. Proč? Na noční pohoštění duší mrtvých a andělů...

4 řeholníci a 13. výjmečný dezert, který není nikde u nás v okolí: datle
Pojídáním dezertů se krátí čas čekání na půlnoční mši. Provensálci povznesli tento náboženský zvyk na kulturní záležitost, kostely jsou zde o půlnoci plné, zpěvy se linou ven za doprovodu tamburín, mše je pronášena v provensálštině, někde jsou vesničané za figuranty živých jesliček, jinde chodí obětní procesí s beránkem... I pro nevěřícího je to zážitek!

A jak jsme Štědrý den oslavili my? Provensálsky, říznuté českou nostalgií :-) K snídani byla vánočka (tahle, túze dobrá a moje sólo první). Dopoledne jsem nazdobila "stromeček" do vázy. Škoda, že k tomu chyběla česká pohádka. Přes den jsme drželi půst čekajíc na zlaté prasátko. No dobře, tak jsem si párkrát uždibla vanilkových rohlíčků :-D Štědrovečerní večeře nebyla o sedmi postních provensálských chodech ale ani typicky francouzská (ústřice, losos, šneci, foie gras, krůta plněná kaštany a čokoládové "poleno"). Menu bylo přesně podle našeho gusta:

Domácí kachní foie gras na toastu z perníku a konfitované fíky

Svatojakubské mušle s redukcí z citrusů

Kachní magret s medovo-balzamikovou redukcí a pečené brambory

Salát z polníčku a vinaigrette

Sýry

13 provensálských dezertů 

U nás byly 4 laskominy: olivová pompe à l'huile, bílý a černý nugát, mandlovo-melounové calissons a kandovaná pomerančová kůra v čokoládě. Mňam :-) 

K menu nechyběly sladěné lahvinky :-) Abychom z vesela vykročili na půlnoční...


* * * * *

Věřím, že jste si váš Štědrý den báječně užili spolu s rodinou, děti měly rozzářené oči u stromečku a vy neopomněli zasunout do peněženky kapří šupinu. Do nového roku vám posílám bílé levandulové buřinky a budu se těšit na další společný rok!  ⓛⓞⓥⓔ



_____________
© photos: Anýzovka v zemi cikád
   

  
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...