úterý 22. dubna 2014

Instantanément - velikonoce v Provence

Loni jsem zavedla rubriku Instantanément - okamžitý život, takové pondělní resumé uplynulého týdne s použitím fotek z Instagramu, které by se jinak na blog nedostaly. Ne že by mě pondělní instantky omrzely! Jen se mi nedaří trefit se do jejich vytvoření někde mezi nedělní půlnocí kdy dorazím domů a pátou ranní v pondělí aby včas došly k vaší ranní kavě... a nebo nejít spát... a nebo nebýt na konci světa vlevo a mít k ruce internet... a nebo ... Je mi záhadou jak Bára louská stejnou rubriku na svůj blog s pravidelností švýcarských hodinek :-) Baru, máš za to můj obdiv!!

Rubriku ponechávám ale mění se na tématickou. K vydání kdykoliv kdy mě to chytne a určité téma nadchne ;-) A jako malý bonus fotky, které nebyly nikde. Aby to nebylo déjà vu pro ty co mě také sledují na Instagramu a/nebo Facebooku. Doufám, že se vám bude líbít dál, třeba ke kávě po úterním obědě :-) 

Tím, že na vánoce býváme na druhé straně polokoule, velikonoce doma si snažím užít o to víc. Letos jsem si je dala dokonce dvakrát :-) Oslavy příchodu jara by nebyly úplné bez haluzek kvetoucí mandloně  Na nich nesměly chybět drátované kraslice a levitující ptáčci. Díky teplé zimě letos mandloně vykvetly brzo, a tak květy na velkou noc odkvetly... Nevadí! Deko č. 2 je nahradí. Vrbové proutky a na nich břízová kolečka s vyřezanými velikonočními motivy a kraslice přestěhované do srdíčka.  

Nesměly chybět tradiční mňamky! Jenom letos jejich výskyt na jídelním stole nebyl řízen velikonočním kalendářem ale podle nemocničních schůzek... A tak jsme slavily Zelený čtvrtek v pátek s pórkovým quichem a mazanec na Bílou sobotu se pekl už ve čtvrtek v noci. I tak chutnaly výborně! Jen beránek nebyl :-( Nemám v Provence formu... při příští návštěvě Čech ji musím do kufru přibalit, nějakou krásnou, starou, keramickou.      


Část prodlouženého víkendu jsme trávili na letním bytě u moře v Bandol. Po náročném týdnu jsem potřebovala slunce šimrající na nose, mořský vánek ve vlasech a lázeňskou pohodu. Všechno bylo. I o fous víc! Po příjezdu jsme si dali oběd na terase, ke kterému nám úžasně voněly kvetoucí pomerančovníky a citronovníky z naší zahrady ღ Grilované sardinky z rybího trhu a k nim sklenka bílého bylo to pravé ořechové na pořádný relax. V Sanary sur Mer jsme ochutnali úplně první víno z vinice ve vlastnictví městečka. Pod značkou Cuvée de la Ville de Sanary a pod taktovkou vinařské rodiny z Domaine Ray-Jane produkují AOC Bandol bílé, růžové a červené (to bude k dispozici až příští rok po uzrání v sudech). Velikonoční oběd měl v režii Provensálcův tatínek - nechybělo tradiční jehněčí gigot a obigátních pět chodů před a po. Ještě že dezert byly "pouze" jahody se smetanou... neboť ani večer jsme stále nebyli schopni povečeřet ;-) Jen na hledání čoko vajíček v zahradě se nedostalo :-( O berlích se to hůř provozuje :-/ Ale abych nebyla škodná, dostala jsem několik čokolád ;-)  




Jak jste prožili vy velikonoční svátky?
Krásný pondělní úterní začátek týdne! 


__________________
© photos: Anýzovka v zemi cikád


<a href="http://www.bloglovin.com/blog/5401817/?claim=k6r62t54qcr">Follow my blog with Bloglovin</a>

neděle 20. dubna 2014

Mentonské zlato

Pekli jste na Bílou sobotu mazanec a jen se po něm zaprášilo? Máte upečeného beránka ale ten trpělivě čeká na Velikonoční pondělí? Říkáte si, že by to chtělo něco sladkého k odpolední kávě či sladkou tečku po nedělním obědě? Upečte si se mnou citronový koláč se sněhovou pusinkou! Je jarní, krásně nadýchaný a svěže voní po nejlepších citronech z Menton vymazlených provensálským sluncem.





Recept a povídání o Mentonském zlatě najdete na stránkách 64-67 ve velikonočním čísle e-časopisu Cinnamon zde.

Krásnou velikonoční neděli!

______________
NB: v receptu mám na mysli použítí hnětače na těsto místo sekáčku, kterým redakce nahradila mnou použité slovo foodprocesor

© photos: Anýzovka v zemi cikád


sobota 19. dubna 2014

VIP ve Vendôme

Ne, Angelina si s dětmi nehrála v parku Vendôme. Brad tudíš nepřistával helikoškou pod platany. A bohužel ani Georges neroznášel po hôtel particulier volluto by Nespresso... Ti vklidu popíjeli (vlastní) rosé na (vlastním) zámku Miraval (se sklenkou v ruce jsem referovala tady). Ovšem o show první třídy bylo postaráno! A paparazzi až z Japonska nestíhali cvakat foťáky ;-)


V mém butiku Cigale & Olive jsem před vánoci s velkou radostí uvítala srdíčkový náhrdelník z dílny drátenického mistra Věrky Studené. Jedna moc milá zákaznice ;-) si přála náušnice do setu. Přání se mají plnit! Musela si sice počkat až doletím na konec světa vlevo a zpět a obklikou přes francouzské luhy a háje to vezmu do rodné domoviny a dále klikatou asfaltkou na Kuklík... ale přání splněno a jeden úsměv na tváři vykouzlen :-) 

Celá kolekce, kterou jste mohli vidět tady, dnes ráno odletěla do Irska. Bylo na bíledni, že než vymění levandulový lán za pastviny s vřesovišti, musí dát farewell tiskovku a zapózovat na řádném shootingu. Místo bylo jasné hned. Kde jinde fotit srdce (z) lásky než ve Vendômském pavilonu vášnivé lásky! Problém na last minute shooting byl s modelkou a následně i s fotografem. Modelka v den D k dispozici žádná... tudíž "modelka" bude fotograf ale "fotograf" se nomohl stát modelkou. Pochopíte v zápětí ;-) 

Novodobá modelka-stylistka vybírá róby jak se na řádnou akci pro VIP patří, novodobý fotograf schvaluje:
Anýzovka: "tyhle černé koktejlky jsou strašně chic, à la parisienne, s červenou rtěnkou od Chanelu to bude très glamour
Provensálec: oči upírá na odhalené nožky ve dvanácticentimetrových stilettos a obdivně hvízdá jako ragazzo v ulicích Napoli
Anýzovka: "OK. Žádná sukně!"

Anýzovka: "tahle blůzka má úžasné retombé a náhrdelník na ní krásně vyniká"
Provensálec: oči upírá na odhalený výstřih a přidržuje si čelist aby mu neupadla
Anýzovka: "OK. Žádný výstřih!

Naskakujeme do auta a řítíme se na místo vysněné. Problém. V okolí není žádné místo na parkování a modelka se daleko po svých nedoberlí. Provensálec bez mrknutí oka vjíždí branou do parku jako by byl vévoda Vendômský sám. V manévru registruje i moje oči navrch hlavy. "Já nelozumim a tí hovožit češký". No poteš!   

Na place modelka hrdě čelí několika potížím, za bystrého zraku paparazzi, kteří vyčkávají faux pas na titulní stránku. Obuj se uprostřed zámeckého parku obě ruce plné berlí! Do lodiček! Na trávníku! A vůbec, kdo vymyslel lodičky když se fotí bižu??? Ta stylistka poletí, to ti povídám!!! Poslední retuše make-upu. Balancovat na jedné noze a nezapadnou na šteklích metr do trávníku. Odhodit berle mimo záběr. Úsměv a ... fotografovo přání "popojdi o tři metry". Co? To mi říkáš teď?!? Tak si dáme repete, odstavec "Na place modelka hrdě čelí..." Úsměv. Klapka. Jedem! 





Bižuterie: kolekce Un p´tit coeur, Atelier Cigale & Olive
Náhrdelník: Věra Studená
Servírovací prkénko: kolekce Nuage, Atelier Cigale & Olive 
Halenka: Lacoste
Jeans: Ralph Lauren
Psaníčko: Massimo Dutti
Boty: Aldo
Hodinky: MCK

Modelka: Anýzovka z agentury Levandulový lán
Fotograf: Provensálec
Produkce děkuje Pavillon de Vendôme za pronájem prostor k focení.

* * * *
PS: auto nám neodtáhli ;-)

__________________
© photos: Anýzovka v zemi cikád

pátek 18. dubna 2014

Co jeden neudělá z lásky


... ale díky jí! Pavillon de Vendôme, nejatraktivnější místní marnotratnost Velkého století, by jinak nespatřil světlo světa. Zatímco Ludvík XIV. se z pažížského Louvru stěhuje na zámek do Versailles, vévoda z Vendôme, Louis de Mercoeur, nechává postavit v Aix en Provence tento honosný dům, aby se zde odehrál jeho vášnivý milostný románek s Lukrécií de Forbin Solliès, přezdívané Kráska z Canet. Nádherný hôtel particulier, tzv. soukromý hotel, je obklopen krásnou zahradou ve francouzském stylu, která je volně přístupná. Skvělé na posezení na lavičce pod platanem a nechat unášet mysl o tehdějším aristokratickém životě. Obzvlášť poté co si Pavillon de Vêndome prohlédnete uvnitř. V současné době je zde muzeum, jehož sbírka se skládá z mnoha portrétů 17. a 18. století a provensálského nábytku. Máte tak jedinečnou možnost na vlastní oči vidět jak se žilo a jak vypadají soukromé hotely, kterých v Aix en Provence najdete bezčetně avšak nejsou přístupné veřejnosti. Jsou z nich soukromé domy, vlastní je banky či byly předělány na luxusní hotely. A pokud jste milovníci moderního umění, také neodejte s prázdnou. Pravidelně jsou v prostorách muzea ale i v zahradách pořádané výstavy současného umění.








A že láska zde přetrvává i po staletí, o tom svědčí fakt, že se zde pořádají také svatby. Já jsem tady včera byla. Ale ne v bílých šatech ;-) Co se zde odehrálo? To vám povyprávím zítra...   


__________________
© photos: Anýzovka v zemi cikád


Pavillon de Vêndome
32 rue de Célony - Aix en Provence
- muzeum: denně, kromě úterý; v sezóně od 15. dubna do 15. října 10:00 - 18:00; mimo sezónu 13:30-17:00; vstupné 3,10€, zdarma do 25 let
- zahrady: celoročně, zdarma


pondělí 14. dubna 2014

Jedna jarní z Rougonu

... a nebo dvě-tři :-) Verdonský kaňon můžu fotit od rána do večera, v jakémkoliv počasí i ročním období a nikdy mě to neomrzí! Tak jako výhledu z naší chalupy se nenabažím ღ 

Ráno u kávy se z terasy kochám výhledem na horskou vesničku Rougon a zřícený hrad na skále.

 
Když se procházím zahradou, naskytne se mi výhled na Rougon z jiného úhlu v záplavě květů z našeho ovocného sadu.  


Odpoledne sedám na zápráží, v ruce mě hřeje hrnek s kávou, u nohou mi voní divoký tymián a oči se kochají Verdonským údolím.  


Jak plyne čas, obrazy jsou stále stejné a přeci pokaždé jiné... 

O víkendu byla obloha fotograficky dramatická ;-) Jaro v plném proudu, květy kam se podíváš, radosti až po okraj!  




 



I naši Chatbichou sluníčko vytáhlo na verandu a pro jednou se nechala vyfotit :-)


Doufám, že i váš víkend byl slunný a plný pohody.
Přeju vám fajn týden!


______________________
© photos: Anýzovka v zemi cikád

pátek 11. dubna 2014

Velikonoce v Provence


Zpět v Provence z hektického pobytu v Čechách, kde jsem běhala mezi dílnou, tiskárnou, ateliérem a snažila se do toho užít si rodiny na Vysočině, sejít se s kamarády a vyzkoušet nové pražské places to be. Náročné! Slovo speed dating by bylo víc na místě než pobyt ;-) Chtělo by to tak dva měsíce, obzvlášť od té doby co mám ateliér Cigale & Olive, pro který navrhuji a výrábím či se na výrobě podílím spolu s českými řemeslnými mistry. Že jsem v rodné domovině nezahálela, o tom svědčí 4 kufry se kterými jsem odlétala zpět :-) Novou kolekci vám brzo představím na mých webových stránkách, na kterých se intenzivně pracuje {poté co jsem řekla neschopnému webmastrovi bye-bye a inspirována Lenkou u kávy v I Need Coffee (zřejmě omámena opilým cupcakem od Chez Lucie - já, ne Lenka, ta si sama naprogramovala její business) trávím dny i noci u počítáče, v ruce příručka jak programovat v PHP, CCS, JavaScript, MySQL... noci jsou dlouhé, to vám povím a hlavinka je z toho bolavá :-) Leni, nechceš si odskočit do Provence? Pokoj, počítač i neomezené množství lahvinek Rasteau Vintage dodám!} Prozatím a postupně odtajňuji mou jarní kolekci na Facebooku webových stránek (k nahlédnutí zde).    

Do Provence jsem ovšem nejela jen s mým zbožím, neb jsem vykoupila pár butiků s kreativní tvorbou, to aby bylo s čím tvořit dál. A také si odvezla dárky k narozeninám ♥ O jeden se s vámi podělím. V únoru Šárka z Ma Maison Blanche pořádala giveaway s Martinou z Nordic Day. Já jsem byla jedna z výherkyň, natěšeně si vybrala dárek a netrpělivě čekala až si ho z Čech přivezu domů. Maximální radost a spokojenost! Tady je:  


Dřevěný podnos Nature od Bloomingville a vázička Black birds od Madam Stoltz. V záplavě květů mandlovníku jim to u nás sluší! K velikonoční deko na stole nechybí drátěné kraslice od Věrky z Drátování Kuklík a skleněný ptáček od Olivky z Mode de Boulangerie. Už jen upéct beránka :-)




       A co u vás? Už jste na velikonoční svátky připraveni?


______________________
© photos: Anýzovka v zemi cikád 



pátek 21. března 2014

Anýzovka na cestách... v Guatemale


Anýzovka už je sice nějaký ten pátek zpátky v Provence, ale cestopis ze zimního putování sem dát ještě nestihla :-( Ač by se mohlo zdát, že je to záměrně a/nebo z lenosti, tak vězte že není! Návrat z guatemalské džungle do tzv. civilizace byl víc než hektický a vyčerpávající... Po 6-ti týdenní absenci na nás poštovní schránka vychrlila milion urgencí, záznamník přehrál 152 neodkladných vzkazů, domov nás vítal temnotou, zimou a prázdnou ledničkou. Vítej zpět v reálném světě! Po 30°C, slunci a pláži na Belize, kde jsem trávili poslední dny dovolené, následoval týden v Provence bez elektřiny, bez světla, bez topení, bez teplé vody, bez fungující ledničky a sporáku :-/ Venku byly 3°C... Jedno jediné veliké přání: prásknout dveřmi, skočit do letadla a poodletět o kousek dál! Po týdnu běhání po všech čertech a vyvolávání všech ďáblů, přišla do Provence druhá průmyslová revoluce! Rozuměj "a bylo světlo" :-) A s ním i teplo a jídlo... jen ten internet furt v trapu :-/ Život řemeslníka v Provence plyne mně a všem cizincům nepochopitelným způsobem, Provensálci na toto téma raději zarytě mlčí, včetně toho mého. Realitu skvěle vystihl Peter Mayle ve své knize Rok v ProvenceMožná se do roka, do dvou, dočkáme a někdo ten překopnutý wifi kabel spraví ;-) Zatím vypomáhá kamarádka, které jsme se o Pařížském víkendu po dvouhodinovém vy(na)pětí úspěšně připíchli na kabel. Nat, 1000 merci!!    

Zpátky k cestám. Po Belize a třídenním maratonu na konec světa vlevo (pokud jste ztratili nit tak zde) jsme se pomalu ale jistě přesunuli do sousední Guatemaly. Jak bylo jsem průběžně házela na Facebook a Instagram - světe div se, v džungli na druhém konci světa fungují! Pocity různorodé a překvapení naproti očekávanému - ale od toho jsou cesty, za poznáním a rozšířením obzorů!
Antigua
Co 20 kilometrů, to jiný dopravní prostředek, občas koza na střeše, z času na čas kuřata na klíně, pokaždé 7 lidí na dvojsedačce :-) Jízdní řád žádný tak jako neexistující oficiální zastávky. Prostě se postavíte na křižovatku a lítáte od jednoho mikrobusu k druhému (s báglem na zádech se to hůř provozuje) a snažíte se do nějakého narvat. Kromě výše uvedených koz a kuřat se do klasického minibusu pro 9 lidí s guatemalským přehledem vejde osob až 24. Spočítáno, sečteno, sedíc na střeše minibusu, vítr v zádech :-) Pro nás běžná rutina. 



Co překvapilo nepříjmně, byly kukuřičné placky a fazolová "kaše" k snídani-obědu-večeři. Po pár dnech seriózně omrzí. Alternativou je pollo y papas na každém rohu, tedy kuře a hranolky smažené na repasovaném oleji... A opravdu otřesné kafe. Světově opěvovaná káva se komplet vyváží, na domácí se nedostává, respektive jim vůbec nevadí že pijí "vyprané ponožky". Kompenzovali jsme jídlem, když jsme se dostali do "mezinárodní civilizace", to jako do míst kde se běžně pohybují cizinci (kterým se většinou vyhýbáme). Tam kulinární lapáky nechybí, obzvlášť ve městě Antigua ♥ 

Kudy po světě chodím, nejvíc mě zajímá jak místní žijí, co vaří, jak vyrábějí to či ono, jakým nástrahám čelí, co jim chybí ke štěstí... Prostě jak OPRAVDU žijí. Částečně profesionální deformace z rozvojové spolupráce, z velké části skutečný zájem o poznání daného lidu a jejich kultury. Běhám po polích, po plantážích, s každým se dám do řeči (ač málokdy mluví jazyky které ovládám :-) Jak slyším kladívko či tkalcovský stav, hned se vydávám tím směrem a můžu dlouhé minuty mlčky pozorovat jak něco krásného vzniká pod šikovnýma rukama. Když mě k tomu navíc s úsměvem v očích pustí, tetelím se radostí ♥   
mlkml
Ženy v akci :-) Na trhu.
Muží lážo plážo rybaří :-)
Guatemalská řemeslná tvorba: výšivky, dřevěné masky, hliněné betlémy a kožené boty.
José nese čerstvě natrhanou kávu do kooperativy k prodeji. Váží se a platí rovnou na silnici.
Na kávové plantáži. Vyhrála jsem konkurz "nejblaženější sběračka" :-D
Na makadamové farmě: od sazenice po sklizeň

Co je v Guatemala dále k vidění? Kromě obligátního města Aztéků v džungli Tikal, najdete památky na každém rohu, úžasné barvy, atmosféra... I hřbitovy jsou krásně barevné a při výročí nebožtíka se z vesela zpívá, hraje hudba a popíjí kořalka.


Když vás toulky po městě omrzí, stačí naskočit do nějakého minibusu či korbu náklaďáku a vyrazit směrem vysoké Kordillery, kde budete mít o úžasné výhledy postaráno. Obzvlášť pokud si dáte výšlap na činnou sopku. A že jich tam je :-) Jen bacha až vám za hlavou bude lítat láva a žhavé kamení!



Po takových kotárech je ideální farniente u kouzelného jezera Atitlan, usrkávát mojito při západu slunce nad jezerem nebo si vyjet na bárce pozorovat ptáky za úsvitu.







Život v přírodě je tady velmi bohatý, stále je co pozorovat, ale pobývat v džungli má i své stinné stránky. Překvapení všeho druhu jsou na denním pořádku a tak není neobvyklé pojídat k snídani palačinku ve společnosti tarantule na hlavě, plavat si v jezeře s jedovatým hadem, procházet se po pláži s iguanem přistávajícím na zádech... Jeden se rozhodně nenudí :-) 



Bacha, nálet!
Doteď jsem si myslela že papoušci jsou mírumilovní tvorové. Než jsem se stihla v jejich společnosti vyfotit, modrý mi rozkloval tričko, červený hodinky a zelený ucho :-D      
Papouščí ráj. Za tukanem jsem si odskočila do sousedního Hondurasu ;-)

Ani květena nezůstává pozadu, krása kam se podíváš! 


Povídání i fotek by bylo ještě spousta, konkrétně 2600 :-) "Krapet" jsem se zapotila než jsem jich pár vybrala a počítač pod náporem loadování párkrát kleknul ;-) ale doufám že i tak vás naladí na Guatemalskou vlnu!

Krásný víkend! Já ho trávím s rodinou na Vysočině 


_______________________
© photos: Anýzovka v zemi cikád

  

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...