pátek 11. července 2014

Příběh jedné olivové tašky


Namaluj mi beránka! Tak jsem tedy kreslil(a) šila :-) 


Janka z blogu Jane33 minulý měsíc zorganizovala skvělou výzvu "Ušijem ti tašku". Já tobě, ty pro někoho dalšího a tak dál... až ze světa zmizí igelitky :-) 

Nejdřív jsem si posteskla, že budu v Japonsku, a že tak dlouho na mojí tašku asi nepočkají. Janka nakázala ať sedám a šiju. Hned. Tak jsem sedla a tašku ušila než jsem skočila do letadla směr Tokyo :-) To ale Janka nevěděla... Na cestě po zemi vycházejícího slunce jsem zjistila, že jsem se ze slosování "vytratila" a zamáčkla jsem slzu. Janka z překvapení, že poslouchám jak hodinky, švýcarský ;-) mi bleskurychle nabídla vyměnit si tašku se mnou. Odklepnuto! Úsměv na tváři široký :-)

Tím, že jsem tvořila ještě před losováním a nemohla jsem tedy ušít tašku "na tělo", chtěla jsem v balíčku poslat kousek Provence. Levandule už je profláknutá, ikdyž ... stále  Oliva byla jasná volba. Abych challenge vytáhla ještě o fous výš, oprášila jsem vyšívací nádobíčko a jako přípravu na japonský workshop jsem na tašku vyšila olivovou haluzku. Ale tím nebylo provensálskému taškování konec. Věděla jsem, že olivovou tašku chci vyfotit v olivovém háji. Ten můj stále nemám :-/ Kdybych měla, nešiju tašky, ale peču dorty ;-) Vyzbrojena foťákem v jedné ruce, vyžehlenou taškou v druhé ruce, nosíc ji hezky přede mnou aby se nepošroumala, lítala jsem po našem provensálském vidieku a hledala ten pravý olivovník pro moji tašku. Klepala jsem na vrata sousedů, že se jdu mrknou na jejich olivovník :-) Lezla jsem do sadů. Nakukovala přes ploty jestli tam nebude ukrytý strom vytoužený. Chtěla jsem olivovník velký, majestátný, stoletý, pokroucený, vrásčitý. Hledej ho v Horní Provence! Rok 1956 zůstane v provensálské kronice zapsán černým písmem. Velmi krutá vleklá zima, kdy většina olivovníků vymrzla... Již jsem to začínala vzdávat a lítajíc horem dolem vesnicí jsem tašku párkrát vyblejskla "v obrazu" co mi do oka padl (níže přikládám abyste si taky mohli prolítnout našim vidiekem). Babči na zápráží si mohly krky vykroutit a kdyby se nežinýrovaly, tak by si i na čelo poklepaly :-) Z frenetického rozčílení, že ten vysněný olivový háj pro moji tašku nenajdu, se mi v hlavince rozsvítilo a vydala jsem se poklusem škrábat na skálu, na které je naše víska usazená. Úplně nahoře s výhledem do kraje je neudržovaný olivový háj  (teď mi vrtá hlavou zda není i opuštěný. to bych šla hnedle budovat olivovou cukrárnu! ale zase, kdo by se drápal až do nebe pro dort?!? no, pro nebeský dort možná jo ;-)  

Mise splněna. Taška ušita. Vyšita. Plátěné olivy v plné kráse zvěčněny v olivovém sadu. S olivovou haluzkou kráčím spokojeně k domu, kde ji uvazuji na olivový balíček pro Janku. Teď jen vyčkat až ji provensálský pošťák donese na Slovensko. Ten se courá, jde kus pešo, řádně prokládá posezením pod platanem s pastisem... stávka jak má být :-/ 

Konec dobrý, všechno dobré! Janka má olivovou tašku, která již zdárně prošla zatěžkávací zkouškou a já mám tašky dvě. Aby prý byla spravedlivost :-)

Sedím na konári a je mi dobre ... :-)


Myyna u sebe na blogu stále dokazuje, že vyšívat je IN, tak už zase skáču přes kaluže vyšívám :-)
Uši jsem vytunila motouzem, aby držely a nedřely. Už nesly "melón, karfiol, citróny a drobnosti...a drží" :-)

Nazujte espadrilles a pojďte se mnou horem dolem po našem vidieku :




Tašky, které jsem dostala od Janky jsou krásnézaslouží si stejnou provensálskou reportáž! Bude, jen co s nimi řádně prolítnu vidiek a přímořské okolí :-) S chlapákem jsem si již trádovala po městě, každý se za mnou otáčel jaký jsme to krásný pár :-D A "moře" bude k moři, na přenosný kreativní ateliér! Alespoň tak chvíli vydržím na jednom místě ve stínu palem ;-) 

Spoustu taškové krásy a inspirace najdete v kompletní galerii u Janky tady.  


Krásný víkend a plátěnkám zdar!

PS: příště už sviští slíbené Japonsko! Vybrat pár obrázků z téměř 3000 fotek mi dalo zabrat ;-)

________________
© photos: Anýzovka v zemi cikád


          

úterý 1. července 2014

Meruňkovo-mandlová zavařenina

Zavařuji celoročně, podle toho co přinesu sezónního v košíku z trhu nebo co se nám urodí v sadu na chalupě v horách ... tedy pokud mě nepředběhnou ve sklizni divočáci a/nebo kolemjdoucí :-/ 

Jedna z věcí, kterou na létě miluju je hojnost ovoce, šťavňatého, sladkého, vymazleného sluncem ღ O to s větším nadšením tu prosluněnou krásu uzavírám do sklenic a v zimě pak pouštím do světa slunce a vůni léta u snídaně :-) 

Na přání z Facebooku dávám k dobru starý provensálský recept na meruňkovou zavařeninu, kterou jsem si upravila k obrazu svému. V původním receptu mandličky z meruňkových pecek dodávají zavařenině na výraznější mandlové chuti. Pokud máte meruňky vlastní a nebo jste si jistí, že nebyly nijak ošetřeny, stojí za to meruňkové pecky rozlouskat (což není tak snadné) a použít malé bílé mandličky. Když se sklizni časově zadaří, používám mandle klasické, čerstvě natrhané, ještě zelené, ke kterým přidám pár hořkých mandlí. Dodají zavařenině úžasnou chuť Amaretta. Můžete ale použít i ty z obchodu - chuť bude sice méně mandlová, ale o to bude zavařenina křupavější. Pro více "sálajícího tepla" přidávám ještě vanilkový lusk. Snadné ale túze dobré! Na takové briošce, čerstvě vytažené z trouby, ještě teplé, se slaným máslem a čepicí meruňkového zlata, ke kávě černé jako noc, když je venku zimní plískanice ... to je 

Pokud máte bohatou sklizeň meruněk, můžete si také připravit meruňkové želé na ovocné dorty. Oproti zavařenině je čiré a bez mandlí.

Meruňkovo-mandlová zavařenina

2,2 kg meruněk (zralých ale ještě stále pevných)
2 kg cukru kristal (méně cukru pokud jsou meruňky hodně zralé a sladké)
1 citron
30 čerstvých mandlí + 2-3 hořké mandle nebo mandličky z poloviny pecek
1 vanilkový lusk (fakultativní)


Omyjeme a vypeckujeme meruňky. Nakrájíme je neoloupané na menší dílky. Dáváme je postupě do hrnce se silným dnem a prosypáváme cukrem. Nakonec zalijeme citronovou šťávou a zamícháme. Pokud chceme, vtlačíme dovnitř rozříznutý vanilkový lusk. Přikryjeme pokličkou a dáme do ledničky na 12 hodin.

Druhý den vyloupeme buď mandličky z meruňkových pecek nebo z čerstvých mandlí. Spaříme je horkou vodou, sloupneme a rozpůlíme. Do mrazáku dáme malý talířek pro test zavařeniny.

Meruňky v šťávě přivedeme pomalu k varu. Poté vaříme za silného probubávání 15-20 minut, průbežně mícháme, barva zavařeniny nesmí ztmavnout ale zůstat zlatavá. Pár minut před koncem varu přidáme mandličky. Zavařenina je hotová když kapky nakapané na ledový talířek ztuhnou téměř ihned. Pokud ne, pokračujeme 5 minut ve vaření. Naposledy zamícháme, sebereme pěnu a vyndáme vanilkový lusk. Nalijeme ihned do sterilizovaných sklenic a necháme vychladnou obrácené. 


Já kromě citronu nepřidávám do zavařenin žádné konzervanty/chemické pektiny. Konzervuji přidaným citronem. Mé zavařeniny nejsou tuhé, za to na briošky jak dělané :-) Pokud máte rádi zavařeniny tuhé konzistence, můžete na konci vaření přidat přírodní pektin, agar-agar nebo zavařeninu vařit s jablečnými pecičkami v pláténku.


Z Provence přeji dobrou chuť!

______________
Foto © Anýzovka v zemi cikád

čtvrtek 26. června 2014

Vylosováno! A Giveaway putují...

... můžete sice skočit rovnou na konec stránky, ale co takhle ještě špetku napětí? :-)


Moc vám děkuji za nádherné komentáře ღ ღ ღ Vytištěné půjdou do mého ateliéru na wall of fame! Velmi si vážím, že můj blog čtete, že se sem vracíte, že se vám u mě líbí. Hřeje mě na srdci, že vám přináší radost, inspiraci, úsměv na tváři, provensálskou pohodu i objevování koutů světa. Cením si času, který zde trávíte listováním stránek a psaním reakcí a pocitů na ně  ღ ღ ღ Ač jsme se v reálném světě nesetkali, vím o vás mnohdy více než o lidech, které denně potkávám. O to větší chuť mám vám osobně poznat, poklábosit u sklenky růžového ve stínu platanů, probrat nevšedně všední dny u kávy a zákusku v mé kavárně v olivovém háji... Doufám, že se mi jednou přání splní!


Postřehy z vašich úžasných komentářů jsem si zapsala do notesu (jak jinak u mě :-) Místo uzlu na kapesníku, co se vám na blogu líbí a přání co byste uvítali. Budu se snažit je splnit. 



Psát častěji? Moc ráda bych! Jsem si vědoma, že v mém blogovém "diáři" jsou občas prázdné listy. Ne že by se nic nedělo... Právě naopak! Je toho tolik, ať už v Provence nebo na konci světa vlevo, že ukrajuji ze spánku, abych mezery zaplnila. Provensálec se mě pak u ranní kávy ptá v kolik jsem šla spát. Mlžím... Koukne na blog (jediné čemu rozumí je čas publikování ;-) A s očima navrch hlavy halasí 3:28! 5:18!!! V tu chvíli je pára stoupající z mé kávy strašně zajímavá ;-)  
Co se mi daří denně, je dokumentovat provensálský, světoběžnický, kulinární a kreativní život a sdílet střípky na Instagramu a Facebooku (ani nemusíte mít účty vlastní, stačí kliknou na odkaz či nově přidané fotky vpravo na blogu). Tak kdyby bylo na blogu pár prázdných dní (budu se snažit aby jich bylo čím dál méně), víte kde mě najít :-)

Více DIY? Určitě! A moc ráda. Tvořit rukama mě náramně baví. Přináší uspokojení a radost. Proto jsem si taky otevřela atelier Cigale & Olive. Na hand made návody od Anýzovky se tedy můžete těšit :-)

Nakouknout do mé skříně? Proč ne :-) Sice to již není můj úžasný walk-in-closet co jsem měla v New Yorku. Carrie Bradshaw, říká vám to něco? :-D Polovinu zdi - celé čtyřmetrové zdi! - jsem musela objetovat Provensálcovi... Bože, co ti chlapi taky do skříně nedají! Padají na mě rybářské pruty, holinky, námořnické vybavení... Chudáci mé Prady, Louboutinky a jiné must have! Smutně na mě koukají :-( Když tady fičí espadrilles na pláž a proutěný košík na trh :-D 

Napětí již bylo dost? Jdeme na slíbený provensálský klobouk :-) A když provensálský, tak v levandulích a vaše jmenovky v levandulové, prosím! 


Žrebuji ještě v levandulích, trochu se o místo postrkuji s včelkami, ale ufff, zvládla jsem to bez bodance i levandulový med bude :-)


Obláčkové prkénko letí z Provence ...


... k Baru z blogu BG Photography 
(kdo ještě nezaregistroval, tak Photography as my hobby má nový název ;-)


Netruchlit! Losování ještě není u konce! Čeká vás japonské překvapení :-) Za sdílení giveaway u vás a otevření mé provensálské knihy pro vaše přátelé <3 

Japonsko bylo úžasné, čtyři plné kufry toho co mi cvrnklo do nosu taky :-D a já z toho vybrala jednu sadu velkých papírů na origami, jednu sadu na chiyogami, dvě washi pásky a japonská kokína. Líbí?


Vaše řůžičkové jmenovky řádně míchám v mé dóze na čaj 
(ve které čaj nebude, to dá rozum :-) 


a vytahuji...


... Haničku z Centra dobré vůle





PS: prásknu na sebe, že ty kokína co jsou NA balíčku jsem zblajzla :-D Byly v obyčejném sáčku, tak jsem dlouze zápolila s nůžkama a vytvořila trojúhelníkovou krabičku, pak ji pomáhajíc si jazykem balila do japonského papíru, tak aby na všech stranách padl přesně na hranu, následně vymýšlela jak na trojúhelník přidělat mašličku... Prostě po více jak 2 hodinách jsem neměla srdce to rozbalit a začít znovu. Zato máš, Hani, hand made krabičku a originální balení pouze pro tebe :-) Kokína v ní jsou, neboj :-D A prosím, netrhat ale něžně rozbalovat :-)    

Doufám, že vám dárky z giveaway udělají radost a 
mám pro vás, Baru a Hani, challenge :-) 

Bára, která nádherně fotí, mi udělá obrovskou radost, když obláček vyfotí jak mu to u ní doma sluší nebo jak ho v hledáčku svého objektivu vidí. O fotečky by BG Photography se s vámi podělím na blogu a FB stránkách ateliéru Cigale & Olive.

Hanička, ta už jeden challenge přijala ;-) Protože je papírová, bloková (a ne zablokovaná :-) diářová, perempsací, kartotéku vlastnící, slíbila mi napsat guestpost o lásce k papíru. Teď patřičně vybavena papírem japonským, to Hani dotáhneš na další level :-)

Přijímáte giveaway výzvu?
Věřím, že ano a moc se těším!

* * * * *

Mávám ze slunné Provence a jestli se na vás provensálské štěstí neusmálo dnes, nesmutněte, giveaways budou další ;-)

   
_______________
Foto © Anýzovka v zemi cikád


neděle 15. června 2014

Last minute do Provence

Stíží jsem přistála v Marseille z Tokya a už jsem zase fuč :-) Má cesta po Japonsku byla velmi hektická, workshopy navazovaly na pracovní setkání, řádně prokládáno objevováním, ochutnáváním, prozkoumáváním nepoznaného. Japonsko bylo úžasné a zdaleka předčilo má očekávání <3 

Ještě před odletem do Japonska jsem si pragmaticky naordinovala odpočinkovou dovolenou. Lítat po světě je báječné a obohacující, ale v tempu v jakém to praktikuji, nalítáno tisíce mílí, přesuny z časových pásem, jetlagy... je prostě někdy třeba zastavit a nic nedělat. A když nic, tak nic :-) Dovolená sólo, bez Provensálce, bez lítání, bez auta, bez vaření, bez kompromisů, bez "měla bych". Abych klidu byla schopná a neměla nutkání stále někde poletovat, objevovat, přilepená na objektivu fotoaparátu, cíl dovolené musel být pro mě známé místo. Moře byla podmínka. Kam jinam vyrazit než do našeho letního bytu na provensálském pobřeží? 

Mé týdenní lelkování jsem zahájila právě dnes :-) Tělo uvězněné v pásmu +7 hodin, šla jsem si zaplavat do moře za svítání a v sedm už jsem seděla v kavárně v přístavu, usrkávala kafe černé jako noc a ulupovala k němu nadýchaný croissant. S košem v ruce jsem se vydala na trh a vykoupila všechno sezónní ovoce, přihodila zeleninu na saláty, čerstvou ricottu na dezert a lahvinku růžového na apero. Poobědvala jsem doma na terase, pasta-pesto-parmezán od pravé Italské mamma. Zatímco jsem si vychutnávala slaďoučký meloun z Cavaillon, pozorovala jsem z terasy naši zahradu růst: malinkaté zelené citronky, stíží rozpoznatelné pomeranče a již dost velké broskve. Sklizeň bude bohatá! Odpoledne jsem prokládala lelkování, čtení designových časopisů a koupání v moři. Nabitý to program :-) Navečer jsem si dala na terase apero - sklenku chlazeného Bandolského růžového a olivy v provensálských bylinkách. A velmi dobře naladěna jsem se vydala do přístavu na večeři s přáteli...

Chcete také? Dovolenou a odpočinek v Provence? Azurové moře, blankytnou oblohu, zpěv cikád? Projít se levandulovým lánem v květu? Stačí si přát! A já vám to přání splním :-) Náš letní byt je v červenci k mání. Co říkáte na last minute snovou dovolenou v Provence ;-)

Náš apartmán se nachází v přímořském letovisku Bandol, v provensálském regionu Var (mezi Cassis a Toulon). Do přístavu na kávu a na denní trh je to 100 metrů a na nejbližší pláž 250. Jsou tady krásné zátoky, ostrovy Bendor a Les Embiez, kolem dokola vinice vyhlášeného růžového A.O.C. Bandol. Nechybí "zavěšené" vesnice na skále jako Cadière d'Azur či Castellet, pitoreskní Sanary sur Mer, trendy městečko Cassis a jeho vyhlášené calanques de Cassis (zátoky v pískovcovo-vápencových skalách). V Saint Cyr můžete ochutnat tu nejlepší zmrzlinu na provensálském pobřeží od Monsieur Popol a výlet do fialových levandulových lánů kam až oko dohlédne vám zabere do Valensole hodinku a půl. 

Pláž Renecros (5 minut pěšky)
Ostrůvek Bendor (5 minut lodí z Bandolu)
Divoké pláže a průzračná voda na ostrově Les Embiez
Pláž de la Résidence (250 metrů od apartmánu)
Pitoreskní rybářské městečko Sanary sur Mer (5 km)
Vinice v okolí Cassis s projížďkou přes hřebeny s nádhernými výhledy na pobřeží
Levandulová krása v okolí Valensole kam se podíváš
Náš apartmán má kompletně vybavenou kuchyň, jídelnu s obývacím koutem, velkou ložnici pro 3, terasu zalitou sluncem s posezením a výhledem do naší citrusové zahrádky.  






Ubytování od soboty do soboty za last minute cenu 430€ (11.800 Kč) místo běžných 530€ (14.580 Kč) včetně ložního povlečení, ručníků a úklidu. 


Stačí sbalit plavky, okulky, plážovou deku a provensálský sen může být i váš. 
A já si udělám radost vás osobně přivítat :-) 


* * * * *

Než se dostanu k fotozápiskům z Japonska - budou dvoje - cestovní a kreativní :-) připomínám, že máte ještě deset dní možnost připojit se do narozeninové giveaway a pokusit štěstí o obláčkové prkénko z mé dílny či kreativní překvapení z Japonska (více zde).

_____________________
Foto © Anýzovka v zemi cikád


  

neděle 8. června 2014

Guest post: Rendez-vous v Paříži s Olivkou


Mám možnost splatit "dluh". Když jsem dostala příležitost k napsání tohoto guest postu, rozhodla jsem se za Anýzovkou vypravit. Se umím chovat, takže se samozřejmě nenakýbluju k Aný domů, že ano. Dáme si spolu druhé rendezvous v Paříži!


Musíme si dát rande v Paříži, protože já prostě miluju Paříž!

Všechno si musíme pečlivě domluvit, telefonicky, abych nezapomněla něco nezbytně nutného…

Sluneční brýle, klobouk a fotoaparát jsou nutnost. Ale zase bych nerada přijela à la Indiana Jones nebo turistka.

Červená rtěnka a červené nehty jsou prostě nutnost. Přece PAŘÍŽ!!!

Hlavně, aby nepršelo. S deštníkem bych po městě lítala nerada.

Vážení, tohle není pohádka, čtěte dál…

Z letiště si určitě objednám taxi, protože na jehlách cupitat se mi vážně nechce…

Jsem rozhodnuta vzít si něco velmi výrazného na hlavu a dost váhám mezi obrovskou mašlí….

...a chic kloboučkem...

Kdyby mě však vzala na projížďku na kole, klobouk mi uletí, zato rozevlátá tylová sukně, to by bylo...

Začneme kávou, ano?

A slib, prosím, že si uděláme i romantické posezení u Seiny!

A mám jedno velké přání! Můžeme se potkat s Gabrielle??

_____________
Text: Olivka z blogu Mode de boulangerie
Foto © zdroj 

První Pařížké rendez-vous najdete zde

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...