neděle 7. ledna 2018

Tříkrálová brioška

Šestý den nového roku je svátkem Zjevení páně, kdy se novorozenému Ježíšovi v Betlémě přišli poklonit Tři králové. A nepřišli s prázdnou. Obdarovali budoucího židovského krále zlatem, kadidlem a myrhou. A protože ušli dalekou cestu z Východu, přivítáni byli galetkou. Na to nepřišli Ježíškovy rodiče v chlévě :-) ani Církev, která se snaží tuto tradici přivlastnit, ale lámáním galetky rovným dílem mezi hodující se slavil zimní slunavrat od dávných věků. Římanům zase vděčíme za fazolku v galetce a ten kdo ji najde, stane se králem večera. A tak je tomu dodnes. Až na dvě vyjímky, v dobách francouzské revoluce se fazolka do galetek nedávála po celé zemi, bylo by skandální volit krále. A galetky bez fazolí jsou dodnes podávany na tabuli v Elysejském paláci, Prezident by to asi neunesl :-)

Každý region ve Francii má vlastní verzi tříkrálového dezertu : v Paříži a jejím regionu Ile de France pečou galette des rois, v Alsasku Dreykönigskuchen, épogne v Dauphiné, v Gaskoňsku mají garfou a v Aquitaine, v Languedoc a u nás Provence máme gâteau des rois. A tím dělí tříkrálový dezert Francii na dva tábory, jedni přísahají na galetku z listového těsta s náplní z mandlové frangipane, druzí na briošku. Ta provensálská je s kandovaným ovocem a esencí z pomerančových kvítků ve tvaru věnce.  

Brioška s našimi pomerančovníky <3
Já peču jak galetku pařížskou tak briošku provensálskou bo doma je někdo túze mlsný ;-)  A každý rok zkouším nové variace a recepty. O letošní brioškový věnec se s vámi podělím, recept mám od šéfcukráře Stéphane Glacier. Provensálec si moc přál, aby brioška byla tuplovaná, rozuměj plněná frangipane, jakou dělávala Matka Bechardová ve stejnojmené vyhlášené cukrárně v Aix en Provence. Já mu na ty labradoří oči zase naběhla a sobě si tak zavařila celý večer a velký kus noci... Tenhle upgrade zde neuvádím, bylo to peklo zpracovat dohromady a frangipane bránila briošce v kynutí, ale kdybyste se do toho chtěli pustit, stačí do brioškového těsta nedat kandované ovoce ani esenci a místo toho vytvořit věnec z mandlové frangipane uzavřený uprostřed brioškového věnce. Kuráž :-) 

A jak správně galetku rozdělit? Nejmladší z hodujících, většinou dítko, se schová pod stůl na kterém je galetka a přidělí po porci každému z hodujících. Ten kdo najde fazolku - která se jen tak mezi řečí často fazoli vůbec nepodobá :-) je zvolen králem či královnou večera, nasadí si korunu z papíru a může si vybrat do páru královnu/krále po zbytek večera. A je také dobré vědět, že pokud vyhrajete, tak další galetková runda je na vás. Nic není zadarmo, ani královská koruna :-) 

"Fazolky" z letošní edice šéfcukrářů a nezbytné korunky na hlavu. Jaké byly top galetky 2018? Dočtete se v příštím článku ;-) 



Tříkrálová brioška


80g kandovaného ovoce na malé kousky
7g vody z pomerančových kvítků (eau de fleur d´oranger)
170g hladké mouky typu T45
25g cukru
4g soli
6g plnotučného mléka
100g vajec (vychlazených)
7g kvasnic
85g másla

Na dekor:
perlový cukr
1 vajíčko
špetka soli
meruňkový džem
celé kandované ovoce


Dáme macerovat kandované ovoce nakrájené na malé kousky do vody z pomerančových kvítků. 

Všechny ingredience (kromě másla a macerovaného kandovaného ovoce) dáme do robotu s hákem na hnětení a hněteme na střední rychlost asi 7 minut než se těsto začne odlepovat. Poté přidáme postupně máslo pokojové teploty a necháme promíchat přibližně 2 minut. Nakonec zahněteme macerované kandované ovoce. Přendáme do mísy a zafilmuje potravinářskou fólií.

Těsto necháme kynout při pokojové teplotě 45 minut, poté přendáme do lednice. Po 3 hodinách těsto vyndáme a přeložíme, aby "spadlo" a zbavili jsme ho vzduchových bublin. Vrátíme do lednice, kde ho necháme přes noc.

Druhý den vytvoříme z těsta pevnou bulku na pomoučněném vále a pak z ní vytvaruje věnec. Buď uděláme uprostřed bulky díru dvěma prsty nebo ještě lépe doprostřed bulky otlačíme (umytý ;-) loket až na vál. Poté pomoučněnými prsty tvarujeme věnec, tak že malý věneček točíme v rukách. Zespodu do těsta vtiskneme fazolku či porcelánovou figurku.

Hotovou briošku položíme na pečící papír a necháme kynout přibližně 2 a půl hodiny při pokojové teplotě. 

Předehřejeme troubu na 170 stupňů (termostat 5-6 s funkcí proudění vzduchu). Vajíčko rošleháme se špetkou soli a potřeme jím briošku. Pečeme přibližně 30-35 minut do zlatova. 

Po upečení necháme vychladnout. Připravíme si meruňkový nappage : 225g meruňkového džemu propasírujeme (pokud máme čisté meruňkové želé je lepší), přidáme 2 lžíce studené vody a 1 lžíci cukru a zahřejeme pomalu na plotně. Ještě teplým nappage potřeme celou briošku a hned obalujeme/posypeme perlovým cukrem (podle motivu který chceme dosáhnout) a ozdobíme celými kousky kandovaného ovoce. 

Et voilà :-)

´Pro mnne nejúžasnějsí kandované ovoce jsou celé mandarínky <3 To se nedá popsat, to se musí zažít! Nejlepší mají u Lilamand v Saint Rémy de Provence a výborné také u Florian v Nice. Odkazy najdete pod textem. A kdybyste si je chtěli udělat, tak začněte s přípravou týden před pečením ;-) 



Příští týden budu péct pařížskou galette s frangipane do práce, tak přidám recept i na tu. Že už není svátek Tří Králů? Nevadí! Ve Francii do 24. prosince cukráři a pekárny prodávají čokoládová polena na Štědrovečerní večeři, na Boží hod si dají šlofíka a hned 26. prosince najedou na galetky, které z vesela prodávají celý leden. Business je prostě business :-)  



_____________
© crédit photos: Anýzovka v zemi cikád, kromě fazolek : link

Vynikající kandované ovoce:
* Confiserie Lilamand, Saint Rémy de Provence : https://www.confiserie-lilamand.com/fr/fruit-confit/
* Confiserie Florian, Nice: https://www.confiserieflorian.com/fruits-confits/clementines-confites.html


     

čtvrtek 4. ledna 2018

Vánočně novoročně

Prosinec jsem si malovala růžově, ač poklidně a v blízkém okolí Provence, o to více tradičně. Vypsala jsem si všechny vánoční trhy a jarmarky s figurkami santons, připravila ingredience na vánoční pečení a tešila se na vánoční přípravy a užívání si, když už výjimečně trávíme vánoce v Provence a ne na druhém konci polokoule. A těšila se jak to budu dokumentovat a přiblížím vám místní vánoční tradice na blogu. 
Naše letošní vánoční tabule za pět minut Štedrý den
Z mého růžového malování mě velmi rychle vyvedli v nemocnici, kde mi nakázali striktní klidový režim a dietu, které důvěrně říkám "lupení a zrní". Nevím zda mé tělo se léčbou šokem krapet regenerovalo bo zatím nevydalo žádný optimistický signál, zato má mysl klesla do hlubin oceánu. A s ní i mé těšení se na vánoce... 

Po celý prosinec jsme s Provensálcem pekli na vánoce, já z trucu, on ze zvyku. Přehlíželi jsme vanilkové rohlíčky a jiné vánoční dobroty co na nás den co den vyskakovaly na sociálních sítích, ignorovali prodavače stromečků a ozdoby byly bezpečně uklizené ve sklepě. Já se nakonec smířila, že nebudu mít provensálský Betlém ze santonků, které jsem si vybrala na prodejní výstavě v Ollioules, razíc heslo Adiny Mandlové "buď Ritz a nebo nic!

Betlém se staví snad v každé rodině a v každé je jiný. Ale narození Ježíška ve stodole a příchod Tří králů nesmí nikdy chybět.

Co je v Provence unikátní jsou santony - ručně vyráběné a malované hliněné figurky do jesliček - které zobrazují život v provensálské krajině. Proto má každá rodina jiný a věrně kopíruje starobylé vesničky a řemesla.


Na vánoce jsme úspěšně pekli až do dvacátého třetího, kdy jsem si u snídaně povzdechla, že ani větévku nemáme a ... už to jelo! Do odpoledne jsme sehnali stromeček do vázy, cesmínu i jmelí nad dveře. Začali jsme péct o sto šest a v kuchyni se dloubat lokty, aby jsme se předháněli tu u válu, tu u trouby. Já kouzlila vanilkové rohlíčky, linecké a vánočku. Provensálec chybějící 13. dezert na provensálskou tabuli - tmavý nougat a čokoládové lanýže. 

česká část vánoční tabule: mé nejoblíbenější vanilkové rohlíčky, slepované linecké a vánočka k snídani na Štědrý den

Sladkosti ze 13. provensálských dezertů jsou 4 : nikdy v Provence nechybí tmavý nougat z mandlí (může být i bílý nougat či obě verze, v tom případě se počítají za jeden dezert), u nás doma nesmí chybět orangettes (kandované pomerančové kůrky a pro zpestření také máčené v čokoládě) ani calissons typické pro blízké Aix en Provence (nepečený dezert z mandlí a kandovaného melounu s bílou polevou). Čtvrtý dezert je pompe a l´huile (na koláži níže) a jako vzácný 13. dezert, který se doma nepřipravuje ani není ze sadu, jsme měli letos pravý ledový kaštan - pro ty musíme až do dalekého Collobrieres.
A protože Provensálec došel k názoru, že toho sladkého máme málo, obzvlášť když byl na to sám, tak si ještě vyrobil čokoládové lanýže :-) 

Ráno na Štědrý den jsme si dali podle našich rodinných tradic vánočku ke snídani a já při poslouchání koled ozdobila stromeček a připravila tabuli na večer podle těch provensálských. Protože jsem ráno zhřešila jedním plátkem vánočky s malinovým džemem - po měsící ničeho sladkého na talíři byla přímo božská, tak jsem přes den držela půst a vartovala zlaté prasátko. Nepřišlo a nebo jsem byla oslepená provensálským sluncem :-) K večeři bylo několik chodů jak se sluší a patří, kdy Provensálec měl lukulské hody a já se přidávala na chody, které byly zelené. Na jeho talíři nechyběly ústřice, losos, šneci a jiné francouzské dobroty, na mém přistály artyčoky a zelenina. Aby bylo provensálské tradici učiněno zadost, rozlomili jsme pompe a l´huile a ochutnali všech třináct dezertů. Tedy v mém případě se to ochutnávání dá spíš přirovnat ke krmení vrabčáka drobky :-) 


13. provensálských dezertů, které musí každý hodovník všechny ochutnat čekajíc na půlnoční mši. Jsou potřeba 4 druhy pamlsků, 4 almužny, 4 druhy čerstvého ovoce a třínáctý dezert. Obligátní pamlsek je pompe à l'huile, což je placka podobná focaccia, připravená z kvalitního olivového oleje a esence pomerančových květů, nesmí chybět mandlový nougat a dva pamlsky jsou volitelné podle regionálních zvyklostí. Následují čtyři "almužny" reprezentující řeholnické řády: vlašské ořechy či lískové oříšky, mandle, sušené fíky a rozinky. Čtyři druhy čerstvého ovoce. A nakonec dezert třináctý, vyjímečný, takový který nepečeme doma, nepěstujeme v zahradě a není k sehnání v blízkém okolí.
Ač za ta léta máme česko-francouzsko-provensálské tradice sladěné, tak v jednom stále jasno nemáme. A to kdy se rozbalují dárky. Pro mne je nejdůležítější svátek Štědrý večer, pro Provensálce Štedrý den, náš Boží hod. Pro mne neodmyslitelně patří k vánocům, že jakmile vyjde po štědrovečerní večeři na obloze první hvězda, maminka zazvoní na zvoneček a my se sestrou běžíme do obývacího pokoje, kde hoří pravé svíčky na stromečku, zapalujeme prskavky a oči máme rozzářené spoustou světýlek a dárky. Spát poté chodíme s dárky a nadmíru šťastné. Provensálec přísahá na vánoce 25. prosince, kdy Štedrý večer slouží k hodování a k čekání na půlnoční mši. Pak se jde se spát a dárky se rozbalují ráno na Boží hod, a prý to je úžasné jak se jako malý celou noc těšil na ráno a pak běžel ke stromečku. To já tedy nikdy nepochopím... Sice si na vánoce dárky nedáváme - oba si myslíme, že dárky pod stromečkem jsou určené pro děti a pro dospělé jsou vánoce o něčem jiném než shánění povinných dárků, nedejbože na poslední chvíli. Letos to bylo ale jinak. Nadělili jsme si společný dárek. Velký dárek. A začlo vyjednávání kdy ho rozbalíme, já byla pro Štedrý večer, Provensálec pro Boží hod a ani jeden nechtěl slevit. Nakonec jsme to vyřešili šalamounsky a rozbalili si ho po půlnoci, já tak měla ještě Štědrý večer a Provensálec už 25.12. Spokojenost na obou frontách :-)     

Náš velký dárek k vánocům ❤ Koupě starobylého kamenného domku v Luberonských kopcích po dlouhých měsících vyjednávání klapla, s památkáři jsme došli k akceptovatelným kompromisům a čekalo se na listinu od notáře. Vše trvalo téměř rok a oficiální lejstro, kde je černé na bílém napsáno, že (nejenom) tahle báječná podlaha v kuchyni je naše přišlo obsílkou den před Štědrý den. Proto ty vánoce :-)  
Tedy mezi námi, i po létech strávených ve Francii mi stále uniká proč Francouzi mají oblibu ve zdobení stromečků už od prvního prosince. Když pak dojde na Boží hod, tak je po měsíci stromeček řádně okoukaný a z přetopených bytů také dost opadaný... Ještě že na něj nevěsí čokoládové či želé bombony jako v Čechách, to by byl i řádně oholený :-) Pravda, Provensálcovi zase stojí rozum nad českým kaprem, který pár dní žije v rodinné koupelně, dostane jméno, denně se z vany vyndává aby se rodina mohla umýt a pak ho spokojeně klepnem palicí a sníme. Prostě jiný kraj, jiný mrav :-)



Silvestr jsme pojali v podobném duchu jako přípravy na vánoce, rozuměj žádné, ani šampíčko se nechladilo bo Provensálec by ho musel vybublinkovat sám a to nechtěl. Ke štěstí nám stačilo popřát si o půlnoci do nového roku kupu zdraví nám a našim rodinám, udělat vše co bude v našich silách ke plnění dlouholetých přání a příslib kam se konečně vydáme příští vánoce. Ale pšttt ;-)  

2018 bude krásný! Já tomu věřím! Musí být! Proto do nového roku vkládám naději. Hodně naděje. Po katastrofálním 2016 a velmi těžkém 2017 je načase, aby se naše kolo štěstí konečně pohlo tím správným směrem. A my si splnili pár přání co už nám dlouho leží na srdci. 

Ač náš rok 2017 byl hodně težký a přinesl nám další nášup šrámů na srdci a nemocničních dostaveníček, Instagram vykouzlil 9 nejoblíbenějších momentů uplynulého roku. A já to vidím stejně, ikdyž teméř každé fotce předcházela velká tragédie a ten zachycený okamžik byla velká náplast na duši....
Best Nine 2017: leden doma na Vysočině - květnová maková pole v Provence - březnová první návštěva našeho budoucího domova - ozdravná kúra v lázních v Savojských Alpách - červnové oslavení výročí naší svatby - zasloužená dovolená na řeckém Karpathosu - voňavá fialová krása za našimi humny - podzim na Vysočině - loučení s mým barcelonským bytem a stěhování zpět do Provence.


Do nového roku 2018 všem přeji oceán zdraví protože bez něho nic krásného není, 
moře lásky protože bez ní je život velmi smutný 
a řeku štěstí vesele protékající životem po celý rok ❤




středa 22. listopadu 2017

Kdoulové slavnosti v Cotignac

Poslední říjnovou neděli se ve vesnici Cotignac konají každoročně slavnosti kdoulí - Fête du Coing. Svátek není okázalý, ale aktivně se na něm podílejí místní obyvatelé a je moc fajn procházet se po náměstí plném stánků a ochutnat dobroty z kdoulí, ať už sladké, slané či  stočené v lahvích.

Říjnový sezónní košík v našem sadu v horách
Už i v Provence kdoule patří čím dál více k opomíjeným odrůdám v sadu a na trhu na ně narazíte jen ojediněle. Je to škoda, protože dříve byly kdouloně hojně pěstovány po celé Provence a sázely se především jako živé ploty. Stromky jsou menšího vzrůstu, dosahují 5-6 metrů, a jako živý plot zdobí cestu dvakrát. Koncem května kdy jako jedny z posledních ovocných stromů kvetou - květy jsou opravdu krásné, velmi veliké a pudrově růžové a zralé plody pak dělají parádu koncem října a v listopadu, kdy se velké žluté kdoule houpají na větvích. Ne nadarmo se jim přezdívá zlatá jablka.


Kochat se kdouloní v plném květu je krása a naše včelky ji berou útokem
Zralé plody krásně voní a když je dáte do ošatky na stůl, provoní vám celou kuchyň. A nejenom to, kdoule nesmí chybět na žádné provensálské tabuli na Štědrý den. Staroprovensálská pochoutka pâte de coings tvoří jeden ze 13. štědrovečerních dezertů, podobá se ovocnému želé, které u nás věšíme na stromeček a recept najdete zde.


Kdoulové želé
A tím většinou kulinární kdoulová show končí... Přitom se z ní dá připravit mnohem víc! Oloupanou kdouli nakrájenou na čtvrtinky můžete pošírovat v cukrovém rozvaru a podávát ji ke kachnímu foie gras namísto klasické fíkové zavařeniny. Nebo ji nakrájenou na plátky dlouze podusit na másle a podávat ke kachním prsům magret. Připravuji doma oboje, obzvlášt když na podzim čekáme doma hosty a je to výborné. Syrové nastrouhané kdoule také nakládám do alkoholu a připravuji provensálský aperitiv Coudounat, jehož název pochází z coudoun, tedy kdoule v provensálštině. V obchodech ho nehledejte, nikdy jsem v prodeji neviděla, vyrábí se po domácku ale také už jen vzácně. Tradice se vytrácejí...


Kdoulový aperitiv, který je každoročně na prodej na slavnostech
A co z kdoulí můžete vykouzlit dál? Hodně inspirace najdete právě na slavnostech v Cotignac a navíc vše můžete na místě ochutnat a nakoupit jako delikatesu domů. Kromě klasických zavařenin a čistého želé z kdoulí, můžete okoštovat dezerty, třeba oblíbené makronky či tarteletky. Ze slaného čatní a teplá jídla připravovaná na místě jako jelení ragú či tajine s kdoulemi. A opomenout nejdou nápoje, ať již mošty, sirupy či vařené víno z kdoulí - vin cuit, které se také podává na Štědrovečerní večeři. 


Kdoulová zavařenina s pekanovými ořechy - Kdoulové želé - Jednodruhový kdoulový džem
Tarteletky a makronky s náplní z kdoulí

Vařené víno z hroznů s přidanými kdoulemi, také ke koupi pouze v Cotignac
A odejít z trhů můžete i s bedýnkou čerstvě sklizených kdoulí a doma se pustit do experimentování. 
Na slavnostech kilo kdoulí výjde na 3 eura
A proč právě v Cotignac se konají kdoulové slavnosti? Název vesnice prý pochází ze staroprovensálského slova kdoule ale také se traduje, že vesnice dala jméno specialitě cotignac d´Orléans. Ve 14. století prý místní lékárník připravil želé z kdoulí, medu a koření, které mělo blahodárné účinky na trávení. Později se usadil v Orléans a pojmenoval svůj lék po místě jeho původu. Těžko říct... Jedno je jisté, tato autentická provensálská vesnička se vám bude líbit. Stojí na úpatí vysokého útesu a je protkaná mnoha jeskyněmi, které sloužily jako útočiště obyvatelům. Dodnes zde mají někteří obydlí odkud se vám nabízí krásné panorama na střechy vesnice.     

Vesnička Cotignac
Kavárna Paulette u kašny a typický dům na hlavním náměstí


A ještě jednu povídku z (ne tak) dávných časů vám povím. Za školních časů provensálských dědů kdouloně ještě hojně zdobyly sady a sloužily jako přírodní zídky. Když šli chlapci cestou do školy, nosili ošatky s chlebovým těstem či koláčem do komunální pece a v podzimním období si po stezce trhali kdouli. Tu nechali u pekaře spolu s ošatkou a když šli ze školy domů vyzvednou upečený chléb, dostali na zpáteční cestu kdouli zapečenou v listovém těstíčku. Úplně vidím jak kráčí po klikaté cestičce, oblečení v šortkách na kšandy a ponožky vytažené až pod kolena, je chladno ale hřeje je bochník čerstvě vytažený z pece a radostně spořádají sladkou kdoulovou kapsu "na posezení". A třeba taky jo, sedíc na zídce a houpajíc nohama :-) Čistá radost ♡

Zkoušela jsem péct k odpolední svačině, je to moc dobré a krásně voňavé, ale chybí tomu ten nostalgický nádech a sychravost počasí...


Naše stařičká kráska v sadu ve Verdonských horách


I v Čechách se kdoule kdysi pěstovaly, než se dostaly na seznam zapomenutých odrůd. Mít tuhle krásku v sadu je radost a bylo by škoda se o ní ošidit!

Znáte? Máte v sadu? Vaříte?



_____________
© crédit photos: Anýzovka v zemi cikádů kromě panorama Cotignacu :  https://www.visitvar.fr/noesit/!/fiche/cotignac-4718490









sobota 18. listopadu 2017

Anýzovka na cestách ... ve vánočním Alsasku

Adventní čas začíná již za dva týdny a já se moc těším. Vánoce v Provence jsou krásné, obzvlášť v koutech kde dodržují staroprovensálské tradice. A letos to vypadá, že zima bude velmi tuhá, už teď je neobvykle chladno a teploty jsou pod nulou. Z toho nadšená nejsem, ale pokud by na vánoce nasněžilo, tak by to bylo přímo magické. Za léta co zde bydlím se zadařilo pouze jednou. A já tak miluji vánoce na sněhu, stromeček svítí a za okny padají vločky ♡ 

Colmar

Štrasburk
Loni jsme se na začátku prosince vydali na prodloužený víkend do Alsaska. Nasát pravou vánoční atmosféru, zimu, procházet se po trzích, popíjet svařák a o hrníček si ohřívat ruce. Přeci jen vánoce s azurovou oblohou a girlandami na palmách nejsou to pravé ořechové. Pokud uvažujete kam si zajet na výlet v čase předvánočním, mohli by se vám mé tipy hodit. Jedním slovem Advent v Alsasku byl nejkrásnější, jaký jsem kdy zažila!

Kayserberg
Do Štrasburku se hojně jezdí na jednodenní výlet, ale po pravdě okolí stojí za zastavení o hodně víc. Ze sedmi trhů co jsme navštívili, jsem při cestě domů sestavila žebříček a Štrasburk dala až na poslední místo. Je krásný, ale na můj vkus velmi komerční, atmosféra byla vzdálená té co nám ukazují v telce a od té doby, co radní rozhodli roztrousit trhy po celém měste, aby někteří obchodníci nebyli v nevýhodě, ve městě najdete několik menších trhů a hodně se ve třeskuté zimě nachodíte. Oproti očekávání jsme byli celkem zklamaní...
Štrasburk
Z Adventu v Alsasku ovšem úplně unešení! Ubytovali jsme se v Obernai, 30km jihozápadně od Štrasburku, v tradičním hrázděném domě v centru města a vyjížděli odtud na výlety. Výhodou je také, že městečko se nachází na Vinařské stezce alsaských vín, a tak je velmi snadné spojit výlety po okolí, degustace ve vinařstvích a kochání se vánočními trhy v malých vesničkách. Vánoční dekorace jsou nádherné, starobylé domy vypadají jak perníkové chaloupky a v malých kamenných uličkách to voní cukrovím a svařeným vínem. Chyběli jen padající vločky a ocitli bychom se v zimní rozprávce.

Degustace  cestou po Vinařské alsaské stezce ve vesničce Goxwiller
Svařené víno při procházkách jsme si také nemohli odpustit
Chcete můj seznam nejkrásnějších míst? Riquewihr byla naprostá srdcovka, Kaysersberg byl hned v závěsu a Colmar velmi příjemně překvapil - mluví se o něm méně než o Štrasburku a je to velká škoda.



Typické hrázděné domy, které zdobí každé město i vesnici 
Za čtyři dny jsme stihli ochutnat několi alsaských vín, doplnit zásoby našeho sklípku do Verdonských hor a také ochutnat všechny místní speciality. Dieta to tedy rozhodně nebyla :-) Co na talíři nemohlo chybět? Baeckeoffe (tradiční alsacký eintopf), husí foie gras se sklenkou Gewurztraminer z pozdního sběru, jaret a spaetzle (vepřové koleno s rustikálními těstovinami), choucroute (kyselé zelí s různými uzeninami a bramborami), flammekueche (tenoučký flambovaný slaný koláč) i vol au vent (hnízdo z listového těsta naplněné směsí telecího a kuřecího masa se žampiony ve smetanové omáčce)

(fotky jsou seřazené podle popisu výše)
Ze sladkého je třeba ochutnat plátek uříznutý z obřího kola perníku a k snídani nadýchaný Kouglof, který tvarem připomíná bábovku ale těsto je brioškové.

Kouglof a vánoční perník

Pečlivě jsme sledovali cukráře jak připravuje Kouglof a protože jsme nemohli odjet domů bez tradiční formy
 (v té na bábovku ho nepropečete, forma je vyrobená z jílu pro optimální vodění tepla),
tak jsme si pro dvě krásné zajeli do Soufflenheim, které je na ně nejvyhlášenější. Už jsme doma úspěšně pekli :-) 

Nejdůležitější je nespěchat, jen tak se toulat, ochutnávat a užívat si tu nádherou atmosféru a těšit se na vánoce  


Letos máme v plánu prozkoumat vánoční trhy v Provence specializované na santons, hliněné figurky do jesliček ručně malované s provensálskými motivy, a já bych moc ráda vyzkoušela krásné ručně vyřezávané formy na staročeský perník, které jsem si přivezla z Čech od mistra Jiřího Rückera. 

A jak budete trávit Advent vy? 


_____________
© crédit photos: Anýzovka v zemi cikád

* Ubytování v Obernai : https://www.airbnb.fr/rooms/15862416 
* Jílové formy na Kouglof ze Soufflenheim : http://www.ot-soufflenheim.fr/voir-decouvrir/artisanat-potier
* Datumy vánočních trhů v Alsasku v 2017 : http://www.marche-de-noel-alsace.com/marchenoel.htm





čtvrtek 23. února 2017

Třetího ve tři

♡ 3.6.2016 v 15h ♡


Naše "oui" na radnici v bývalém rybářském městečku Sanary sur Mer, kde se narodil Provensálec.
Šplouchání vln, vítr ve vlasech a šampaňské na pravé provensálské bárce pointu.
Aperitiv u bazénu a večeře novomanželů na terase kamenného domku, ztraceného uprostřed bandolských vinic.
Za domem záhon levandule, nad hlavou azuro a zpívající cikády...

Co více si přát pro nejkrásnější den 

V krizové situaci přichází nejbáječnější nápady :-) Aneb když při hledání toho pravého místa na poslední chvíli, a zjištění že vše je dlouhé měsíce až dva roky dopředu zarezervováno, objevím perlu ♡ Kamenný domeček, ztracený v borovém háji, ke kterému vede klikatá stezka přes bandolské vinice. Provence jak má být ♡
Nemohla jsem si pomoc, bez pudrově růžové by to na naší svatbě nešlo :-)
"Rejža" Kiko točí jak o život! Pro nás na památku a do telky. Bez bláznivých nápadů a umu přeorganizovat v mžiku natáčení celého štábu ČT Ostrava (Martičko, díky za ně!!), bychom neměli krásnou vzpomínku a nestřihli si úplně první svatbu v pořadu Babylon k jubilejnímu 450. vysílání :-) A bez veselky v české telce, bych krásné Otovy fotky nechala v soukromém archívu ;-)    
Sehnat květy podle mého gusta, nejenom na kytici ale i do vlasů, do klopy, na svatební stůl a loď, byla pěkná fuška. Pudrové pryskyřníky jsem sice musela oželet, ale nádherné pivoňky, historické odrůdy růží a lisianthus mi to stokrát vynahradily. Pár snítek olivových ratolestí nemohlo nikde chybět kvůli symbolice pro kterou jsme je vybrali.
Provensálec čeká u plážového baru ...

... až mě poprvé uvidí ve svatebních
Dojatí k slzám jsme oba ♡ Kdo si 16 let počká, ten se dočká :-D


Moja, báječnější svědkyni jsem si nemohla vybrat ♡



V Provence se pro štěstí nehází rýže ani papírové konfeti, ale voňavá levandule :-)
Naše provensálská bárka kotví před radnicí a ...

... prezident Asociace historických provensáských lodí, Christian Benet, nás vyhlíží a od rána sleduje počasí bo na moři fičí mistrál

Za mnou na stěžni bárku hlídá Aiolos, řecký bůh vládce větrů. Pohladit ho na širém moři přináší stěstí a to jsme si nemohli nechat ujít. Ikdyž houpajíc se ve vlnách to znamená pustit jedinou volnou ruku a následně výskajíc chytat balanc :-D  

Protože to vypadalo, že nevěsta půjde k oltáři v džínách a pruhovaném tričku, tak si k námořnímu outfitu zajistila bárku ;-) Svatební šaty nakonec dorazily den před svatbou a vyjet si po obřadu na moře, byl ten nejlepší nápad ♡ 

Na štěstí!


Jenom našinci věděli jaké české překvápko čeká Provensálce po příjezdu na hostinu :-) 

Aperitiv u bazénu, pro některé i v bazénu :-) Holt po noční šichtě strávené v kuchyni a pletením květinových girland byl bazén v mezičase vítaná vzpruha



Katarina a Marta ♡ Nejbáječnější kočky bez kterých by naše veselka nebyla tak kouzelná ♡ 1000 merci ♡
Zatímco hosté se vesele radují u bazénu, Anýzovka úřaduje na terase bo večeře novomanželů se blíží. Aneb botky dolů, rondon nahoru a jde se na to! Ale o tom až příště ;-)
Svatební výzdoba a květinová deko "urob si sama, Anýzovko!" Tak jo :-) A ve finále musím neskromně říct, že to bylo ještě krásnější než jsem si to představovala ;-)  
Tyhle krásné jmenovky, menu a také svatební oznámení nám doslova po nocích zlatou kaligrafií ručně vykouzlila Renáta Gebauerová ♡  Naši krásu můžete vidět zde a celou její tvorbu pod značkou Renule tady.
Archívní vínka jsme s Provensálcem vybrali z našeho sklípku ve Verdonských horách a opatrně převáželi serpentýnami 200 kilometrů 
Co jsme servírovali na svatební tabuli? Nechte se překvapit u Renáty na blogu ;-)
Večer zdaleka není u konce jak by se mohlo zdát. To jen mezi několika chody promítáme střípky z našich česko-francouzských životů :-) Atmoška za svitu svíček a teplé letní noci byla venku kouzelná ♡

Za poslední rok jsme zažili to nejhorší ale také to nejkrásnější ♡ 
Olivová ratolest je symbolem štěstí a dlouhého života a ne náhodou jsme si ji vybrali za symbol naší svatby. 
Věříme, že oboje nás bok po boku čeká ♡♡♡


Naše nejoblíbenější neboť Otovi se podařilo na jednom snímku zachytit úplně všechno co činí Monsieur & Madame Gauthier tím čím jsou ♡


_____________
© crédit photos: Ota Mandelík 

(kterému občas do řemesla fušovala Anýzovka [3, 27, 28] a Katarina [1] :-)







Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...